Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 216/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 28. září 1998 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti J.F., zastoupeného JUDr. J.K., proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 2. 1998, čj. -87, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 4. 1998, čj. -125, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů, zamítajícím stěžovatelovu žádost o propuštění z vazby na svobodu, stěžovatel uvádí, že těmito rozhodnutími bylo porušeno ustanovení článku 8 d zaručující právo na osobní svobodu. Uvalená vazba totiž již netrvá dobu nezbytně nutnou, neboť dochází ke zbytečným průtahům neúměrně prodlužujícím uvedenou dobu. Délka vazby je rovněž v současné době nepřiměřená očekávanému trestu. Stěžovatel proto z těchto, jakož i z dalších, důvodů navrhuje zrušení napadených rozhodnutí.

2

Z obsahu spisu Okresního soudu v Kladně Ústavní soud zjistil, že již uvedeným usnesením Okresního soudu v Kladně byla zamítnuta stěžovatelova žádost o propuštění z vazby podaná podle ustanovení § 72 odst. 2 trestního řádu. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Praze napadeným usnesením tak, že stěžovatelovu stížnost zamítl. V důvodech napadeného rozhodnutí uvedl krajský soud, že stěžovatel je důvodně trestně stíhán pro trestný čin krádeže podle ustanovení § 247 odst. 1 písm. a), c), d) a e) trestního zákona, jehož se navíc měl dopustit ve zkušební době podmíněného propuštění, což již samo o sobě zakládá důvodnou obavu z pokračování v trestné činnosti. Obžalovaný se majetkové trestné činnosti dopustil opakovaně, není vázán ke konkrétnímu místu bydliště ani pracoviště, je ve stálém pohybu a jeho údaje o tom, kde se zdržuje, jsou rozporné. Oba vazební důvody podle ustanovení § 67 písm. a) a c) trestního řádu tedy u stěžovatele i nadále trvají. Z obsahu uvedeného spisu je dále patrno, že rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 28. 7. 1998, čj. -229, byl stěžovatel uznán vinným trestným činem krádeže podle již citovaného ustanovení a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku se zařazením do věznice s ostrahou. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 1998, čj. -252, bylo pak vyhověno stěžovatelově stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 7. 7. 1998, čj. -203, zamítajícímu stěžovatelovu žádost o propuštění z vazby, toto usnesení bylo zrušeno a stěžovatel byl podle ustanovení § 72 odst. 2 trestního řádu propuštěn z vazby na svobodu. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že předchozí potrestání stěžovatele za majetkovou trestnou činnost, stejně jako skutečnost, že se v místě trvalého bydliště nezdržoval a z pracovních důvodů byl v pohybu (přičemž jeho údaje o tom byly rozporné), zavdávaly v předchozích stádiích trestního stíhání důvody k obavám, vyjádřeným v § 67 písm. a) a c) trestního řádu. V současné době, kdy vazba ve věci skutkově jednoduché o trestném činu s trestní sazbou trestu odnětí svobody do dvou let trvá téměř jedenáct měsíců, nelze již upřít důvodnost stěžovatelově námitce, že překračuje dobu nezbytně nutnou (§ 71 odst. 2 věta prvá trestního řádu). Ze spisu nelze zjistit, jak se stalo, že soud prvého stupně nevěděl o totožnosti svědka Z.K., vyslechnutého při hlavním líčení dne 26. 2. 1998, se svědkem A.N., vyslechnutým již v přípravném řízení pod smyšleným jménem a dlouhou dobu a prakticky až do posledního hlavního líčení po něm pátral, nicméně tato skutečnost nemůže jít k tíži stěžovatele, jenž nemůže být odsouzen k delšímu než ročnímu trestu odnětí svobody, neboť odvolání podal pouze sám. Podle názoru krajského soudu, vyjádřeném v tomto rozhodnutí,

3

délka trvání vazby přesáhla u stěžovatele dobu nezbytně nutnou, když současně její délka značně oslabuje i obavy, které u stěžovatele zakládaly výše zmíněné vazební důvody.

Při posuzování důvodnosti stěžovatelovy ústavní stížnosti není pro Ústavní soud sama o sobě relevantní ta skutečnost, že stěžovatel po svém dosud nepravomocném odsouzení již konstatovaným rozsudkem Okresního soudu v Kladně byl výše uvedeným rozhodnutím Krajského soudu v Praze propuštěn z vazby, a to z pouhého důvodu, že důvody vazby nemusely existovat již v době vydání napadených rozhodnutí. Obecné soudy nicméně v těchto rozhodnutích přesvědčivým způsobem dovodily, proč v době jejich rozhodování konkrétně existovaly již konstatované vazební důvody podle ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) a c) trestního řádu, když poukázaly na skutečnost, že stěžovatel nebyl vázán k určitému místu bydliště ani pracoviště, a že navíc se již před tím dopustil majetkové trestné činnosti a byl ve zkušební době pouze podmíněně propuštěn. Teprve uplynutí dalších několika měsíců posunulo předmětnou věc do roviny, kdy by případně bylo možno uvažovat o porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv, nicméně v současné době, i když stěžovatel byl dosud nepravomocně odsouzen, bylo již na uvedenou časovou dimenzi adekvátně reagováno jeho propuštěním na svobodu.

Všechny uvedené skutečnosti a závěry se tedy Ústavnímu soudu jeví natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 28. září 1998

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu