Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 399/97

Ústavní soud

rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudců ve

věci ústavní stížnosti M. U., zastoupeného JUDr. J. S., za účasti

účastníka řízení Krajského soudu v Ústí n. Labem, proti rozsudku

Krajského soudu v Ústí n. Labem ze dne 17. 9. 1997, č. j. 16 Ca

224/97-18,

takto:

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění.

Stěžovatel zaslal dne 20.10.1997 k Ústavnímu soudu stížnost

proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. 16 Ca

224/97-18, ze dne 17.9.1997, ve věci žaloby na přezkoumání

správního rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem,

č.j. 15095/130/96, ze dne 17.3.1997, a dodatečného platebního

výměru na daň z přidané hodnoty, č.j.143/7/42/96/Tvr, ze dne

30.8.1996, vydaného Finančním úřadem v Lounech.

Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným rozhodnutím bylo

porušeno jeho ústavní právo v y základních práv

a svobod, podle něhož daně a poplatky lze ukládat jen na základě

zákona, a proto navrhuje zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí

nad Labem, č.j. -18 ze dne 17.9.1997.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že dne

30.8.1996 byl Finančním úřadem v Lounech vydán dodatečný platební

výměr, č. j. 143/7/42/96/Tvr, na daň z přidané hodnoty ve výši Kč

4.247. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno dne 16.9.1996 odvolání,

které bylo rozhodnutím Finančního ředitelství v Ústí nad Labem

zamítnuto. Proti tomuto rozhodnutí byl dne 15.4.1997 podán návrh

na zrušení rozhodnutí žalovaného Finančního ředitelství, č.j.

15095/130/96, ze dne 17.3.1997 a dodatečného platebního výměru

Finančního úřadu v Lounech, č. 143/42/96/Tvr, ze dne 30.8.1996.

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. -18,

ze dne 17.9.1997 byla žaloba zamítnuta.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud podle

ustanovení a zákona č , ve

znění pozdějších předpisů, vyžádal spis, sp. zn. ,

u Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze kterého bylo zjištěno, že

Finančním úřadem v Lounech byl vydán dodatečný platební výměr,

č.j. 143/7/42/96/Tvr, na daň z přidané hodnoty podle zákona č.

588/1992 Sb, o dani z přidané hodnoty.

Stěžovatel nemá žádné výhrady ke skutkové stránce věci, ani

ke skutkovým zjištěním, jde mu o posouzení otázky, zda je

zdanitelným plněním ve smyslu ustanovení § 2 odst.2 písm. a)

, o dani z přidané hodnoty, prodej zboží na

základě kupní smlouvy, uzavřené podle § 409 a násl. obchodního

zákoníku, v níž si strany písemně smluvily, že kupující nabude

vlastnického práva až po úplném zaplacení kupní ceny, jestliže

kupující dodané zboží prodávajícímu nezaplatí.

Své tvrzení opírá o výklad ustanovení § 2 odst.1 písm.a)

, o dani z přidané hodnoty, který vymezuje

základní pojmy zákona. Tvrdí, že nedojde-li při dodání zboží

zároveň ke změně vlastnického práva, nevzniká prodejci

(dodavateli) ve smyslu tohoto ustanovení daňová povinnost. Tuto

daňovou povinnost nelze dovodit ani z ustanovení § 9 odst. 1 písm.

a) zákona o dani z přidané hodnoty, které se týká času uskutečnění

zdanitelného plnění, avšak pouze za podmínky, že ke zdanitelnému

plnění došlo. Lze z něj dovodit, že den dodání zboží podle kupní

smlouvy se považuje za uskutečněné zdanitelné plnění, avšak pouze

v případě, že při něm dochází ke změně vlastnického práva. Tam,

kde kupující nabývá vlastnictví až zaplacením kupní ceny, se

považuje zdanitelné plnění za uskutečněné teprve zaplacením zboží,

jak je uvedeno v ustanovení § 9 odst. 1 písm. a) zákona o dani

z přidané hodnoty větou začínající slovy : "v ostatních

případech". Konstatuje, že dle výkladu finančních orgánů

a krajského soudu by docházelo k tomu, že by byl prodávající nucen

platit DPH i v případech, kdy dodané zboží nezměnilo vlastníka,

neboť k zaplacení zboží v některých případech nikdy nedojde,

přičemž z žádného ustanovení nelze dovodit, že v těchto případech

může být daň z přidané hodnoty prodávajícímu vrácena a také

vrácena není, když není jisto, zda kupující zaplatí, případně kdy

zaplatí.

, o dani z přidané hodnoty v ustanovení

§ 2 vymezuje nejdůležitější základní pojmy užívané dále v zákoně,

mezi něž patří pojem zdanitelné plnění, které je speciálním

označením předmětu daně z přidané hodnoty.

Obecně je předmět daně z přidané hodnoty vymezen jako veškerá

zdanitelná plnění za úplatu i bez úplaty, včetně naturálního

plnění v tuzemsku v rámci podnikání.

Proto, aby plnění bylo plněním zdanitelným pro účely zákona

o dani z přidané hodnoty, musí současně splňovat tři podmínky.

Jedná se za prvé o věcné podmínky, za druhé o podmínku, že je

uskutečněno při podnikání a za třetí, že je uskutečněno

v tuzemsku.

1) Věcné podmínky

a) dodání zboží - za zboží se pro účely DPH považují všechny

movité věci s výjimkou peněz. Pokud je dodání zboží spojeno

s přepravou nebo odesláním potom místo, kde tato přeprava

(odeslání) začíná. Jestliže není dodání zboží spojeno s přepravou,

pak místo, kde se nachází zboží při uskutečnění dodání.

b) poskytování služeb, které jsou definovány v ust. § 2 odst.4

písm. b) , o dani z přidané hodnoty.

c) převod a využití práv z průmyslového nebo jiného duševního

vlastnictví

2) Podnikání - zdanitelné plnění je uskutečňováno při podnikání,

jehož pojem je

vymezen v ustanovení , , obchodní

zákoník jako

soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním

jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku, a to

i v případě, že se jedná o činnost vykazující všechny znaky

podnikání, kromě toho, že je vykonávána podnikatelem.

3) Místo podnikání - vzhledem k tomu, že podmínkou je místo

podnikání v tuzemsku, musí být jednoznačně určeno.

Aby plnění bylo plněním zdanitelným, musí být splněny všechny

tři podmínky současně a musí zde být vždy patrný úmysl plátce daně

takové zdanitelné plnění uskutečnit, pak se jedná o podnikání ve

smyslu ustanovení § 2 obchodního zákoníku.

V tomto případě stěžovatel jako podnikatel tyto tři podmínky

splnil a naplnil tím klíčový pojem daný ,

o dani z přidané hodnoty, kterým je vymezení předmětu daně

- zdanitelné plnění. Co se týče okamžiku uskutečnění zdanitelného

plnění, dle ustanovení , o dani

z přidané hodnoty, v případě prodeje zboží mezi podnikatelskými

subjekty, který je uskutečňován na základě kupní smlouvy podle

obchodního zákoníku, se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné

dnem dodání zboží, který je uveden v kupní smlouvě. Určující je

vždy tento den dodání i když se od něj může den přechodu

vlastnických práv lišit. Den uskutečnění zdanitelného plnění tedy

není vázán ke dni nabytí vlastnického práva zboží kupujícím.

V případě, že prodej zboží je realizován mimo rámec kupní

smlouvy, podle obchodního zákoníku, například se jedná o prodej

zboží občanovi podle , považuje se zdanitelné

plnění za uskutečněné dnem převzetí zboží nebo dnem jeho zaplacení

podle toho, který den nastane dříve, což se neuskutečnilo v tomto

případě.

Uložení daňové povinnosti ve výše uvedeném případě je

v souladu se , o dani z přidané hodnoty,

a proto Ústavní soud na základě prozkoumání spisového materiálu

dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná, neboť nedošlo

k porušení zákonnosti a ústavnosti a v předmětné věci bylo

postupováno v souladu s obecně závaznými právními předpisy.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem proto Ústavní soud podle

ustanovení , ve znění pozdějších

předpisů, ústavní stížnost zcela zamítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 1. září 1998