Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 286/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti M.S., zastoupeného advokátem Mgr. R.B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností s odvoláním na porušení , 96 y ČR, č1. 8 odst. 1 a 2;

č1. 36 odst. 1; ; a č1. 46 odst. 1 a 6 d (dále jen " ") a blíže neurčených článků úmluvy o ochraně lidských práv a základních

1

svobod, uveřejněné pod č. 209/1992 Sb. (dále jen "Úmluva") domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Karviná - pob. H., čj. -274, ze dne 2. 4. 1997. Na odůvodnění svého návrhu uvedl, že dle ústavní stížností napadených rozhodnutí byl odsouzen pro trestný čin dle § 222 odst. 1 tr. zákona (úmyslná těžká újma na zdraví), který nespáchal a pro který byl odsouzen pouze na základě výpovědi poškozené, učiněné v přípravném řízení, za situace, kdy ležela v nemocnici a tam ji navštívil vyšetřovatel a řekl jí, že zranění jí způsobil stěžovatel a dal jí podepsat "nějaké papíry", jejichž obsah neznala, a to přesto, že tyto skutečnosti sama sdělila při hlavním líčení u soudu i s tím, že neví, jak ke zranění došlo. Soud však toto sdělení nevzal v úvahu, stejně tak jako žádost o nahlédnutí do spisu, nebo doplnění či předložení důkazů.

Krajský soud jako účastník řízení uvedl, že námitky, uváděné stěžovatelem, jsou vcelku totožné s námitkami, uvedenými v jeho odvolání, s tím, že k porušení , 96 y ČR nedošlo, neboť v rozhodnutí jsou obsaženy konkrétní důkazy, které vedly k jednoznačnému závěru o vině a současně je i rozveden postup soudu při hodnocení jednotlivých důkazů. Totéž dle krajského soudu platí obdobně i pro údajné porušení zásady in dubio pro reo. Ohledně tvrzených porušení práv, obsažených v ě, krajský soud namítl, že stěžovatel neuvádí jediný konkrétní případ takovýchto porušení a 2, č1. 36 odst. 1, , a a 6 y. Stran porušení úmluvy krajský soud konstatoval, že pro obecnost tvrzení nemůže ani reagovat. Poté krajský soud uzavřel, že oba soudy postupovaly v souladu s platnou právní úpravou, a znovu zdůraznil, že s námitkami obsaženými v ústavní stížnosti se vypořádal ve svých rozhodnutích, když provedené

důkazy byly hodnoceny ve vzájemných souvislostech i jednotlivě. Zcela na závěr navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.

Jak ústavní soud vyslovil v řadě svých rozhodnutí, není soudem nadřízeným soudům obecným ani vrcholem jejich soustavy a nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem za předpokladu, že obecné soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté y. Z ústavního principu nezávislosti soudů ( y ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů ( tr. řádu). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují podmínky, dané tr. řádu, jakož i ustanovení tr. řádu a jasně vyloží, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídily, jak se vypořádaly s obhajobou, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy právě proto, že by zasahoval do liz zmíněného principu soudní nezávislosti. Uvedené se plně vztahuje i na projednávanou věc. Z obsahu připojeného spisu Okresního soudu v Karviné, sp. zn. , však Ústavní soud nezjistil nic, co by nasvědčovalo porušení zásady volného hodnocení důkazů, resp. ustanovení a tr. řádu. Nelze totiž se stěžovatelem souhlasit, že byl uznán vinným jen na základě výpovědi poškozené, byli-li ve věci vyslechnuti i další svědci (poškozená M.M., S.K., P.H., A.M., M.P., D.S., ing. P.K., kpt. B.D., R.B.) a současně provedený důkaz i znaleckými posudky včetně dalších, ve spisu obsažených, listinných důkazů a uvádí-li se stran viny v odůvodnění, že je nutno vycházet zejména z výpovědi poškozené M., svědkyně K., svědka M. a svědka H. v připravném razení, když změny výpovědí těchto svědků u hlavního líčení jsou zjevně

účelové vzhledem k výpovědi bratra obžalovaného a svědka P., který vypověděl souhlasně jak u hlavního líčení, tak v přípravném řízení, pokud uvedl, že svědek M. mu sdělil, že žena je píchnuta do břicha. To vše při současném znaleckém vyloučení sebepoškození. Navíc pokud jde o hodnocení důkazů, nelze přehlédnout, že výpovědi M. byl v přípravném řízení přítomen i obhájce, v důsledku čehož nelze akceptovat zpochybnění výpovědi poškozené potud, že jí vyšetřovatelem mělo být řečeno, kdo jí zranění způsobil, zejména jestliže tato u hlavního líčení výslovně uvedla: "Nikdo z policie mně neřekl, kdo mě takto zranil". Ohledně námitek, že zůstala neoslyšena žádost stěžovatele o nahlédnutí do spisu, Ústavní soud uvádí, že se ve spisech nenachází žádný doklad (resp. záznam) v tomto směru. Stran dalších návrhů na provedené dokazování Ústavní soud ze spisu zjistil, že skutečně byla u odvolacího jednání, které proběhlo před Krajským soudem v Ostravě 12. 6. 1997, navržena stěžovatelovým zástupcem konfrontace obžalovaného s poškozenou, a dále konfrontace poškozené s kapitánem B. za přítomnosti obžalovaného, nicméně má za to, jak ostatně plyne i ze shora uvedeného, že v dané věci bylo provedeno dokazování v rozsahu, kterým byl zjištěn skutkový stav, o němž nebyly důvodné pochybnosti, a to s tím důsledkem, že neprovedení navrhovaných důkazů, resp. konfrontace, považuje Ústavní soud rovněž za námitku zjevně lichou. Jen pro úplnost ústavní soud uvádí, že od novely tr. řádu již neplatí, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny přešetřovat všechny okolnosti, ale že platí zásada zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí, a že tato byla rozsahem napadeného dokazování naplněna.

Protože tedy napadenými rozhodnutími obecných soudů stěžovatelova ústavně zaručená základní práva a svobody porušeny nebyly, přičemž tuto skutečnost lze považovat za evidentní, Ústavní soud ústavní stížnost dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

, JUDr. Antonín Procházka

V Brně dne 1. 9. 1998 předseda senátu Ústavního soudu

r