Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 372/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti navrhovatele L. K., zastoupeného JUDr. R. D., proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 1998, č. j. -55, t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, nebot' návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

Stěžovatel podal k Ústavnímu soudu návrh, kterým se domáhá zrušení všech rozhodnutí obecných soudů v dané věci a tvrdí, že uvedenými rozhodnutími soudů zejména pak rozsudkem Městského soudu v Praze došlo k porušení (věta první a druhá), , d, jakož i a 95 odst.1 y.

Navrhovatel ve vztahu k rozhodovací činnosti jak soudu obecných, tak i soudu Ústavního uvádí, že pokud v , ve znění pozdějších předpisů, chybí takové ustanovení, které by umožnilo uspokojit restituční nárok oprávněných

osob, vztahující se k dané právní věci, pak měly obecné soudy rozhodnout ve prospěch navrhovatele a výkladem doplnit.

K podobnému "doplňujícímu výkladu" by se měl v takovém případě, podle názoru stěžovatele, uchýlit i Ústavní soud při posuzování ústavní stížnosti.

S uvedeným právním názorem navrhovatele však nelze v žádném případě souhlasit. Tento postup by znamenal nepřípustný extenzivní výklad zákona, ke kterému nejsou zmocněny jak obecné soudy, tak ani Ústavní soud.

Stěžovatel napadá ve svém podání rozhodnutí obecných soudů a tvrdí, že tato rozhodnutí jsou v rozporu s u a d. Stížnost navrhovatele byla doručena Ústavnímu soudu dne 25. 8. 1998. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 1997, sp. zn. a , jako soudu odvolacího, nabyl právní moci přede dnem vydání usnesení Nejvyššího soudu ČR o odmítnutí dovolání, t. j. před 29. červnem 1998.

Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 1998, č. j. -55, bylo odmítnuto dovolání navrhovatele (dříve žalobce) proti již shora citovanému rozsudku Městského soudu v Praze, nebot' toto dovolání shledal Nejvyšší soud ČR nepřípustným.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu pouze v případech, kdy to zákon připouští ( až 239 ).

Ve vztahu k ústavní stížnosti, zejména k ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, je pak třeba dovodit, že pokud bylo dovolání dovolacím soudem odmítnuto, nebot' nenaplňovalo podmínky shora uvedených ustanovení , pak je není možné považovat za poslední prostředek, který zákon k ochraně základních práv nebo svobod poskytuje. Usnesení Nejvyššího soudu ČR o odmítnutí dovolání navrhovatele pro nepřípustnost, konstatuje neexistenci práva

2

navrhovatele podat dovolání. Pokud tedy navrhovatel, a v daném případě tato skutečnost z obsahu podání nevyplývá, nezajistil prekluzi lhůty k podání ústavní stížnosti tím, že ji podal ve stanovené 60 denní lhůtě ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 1997, sp. zn. a , podal stěžovatel ústavní stížnost po lhůtě stanovené pro její podání v ustanovení a takovéto podání muselo být soudcem zpravodajem odmítnuto s poukazem na ustanovení , ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu

V Brně dne 7. září 1998