Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 364/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 8. září 1998 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti J.V., zastoupeného JUDr. D.S., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 1998, čj. -58, a rozhodnutí Magistrátu města Brna, ze dne 19. 6. 1995, čj. 98/91/b-RN, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím Krajského soudu v Brně a Magistrátu města Brna, setrvává stěžovatel na svém stanovisku, že předmětná nemovitost trvale neslouží účelu, pro který byla vyvlastněna, když původní vlastník V., a. s., převedl tento pozemek do vlastnictví fyzické osoby, do té doby ekonomického pronájemce nemovitosti, a to v rozporu se Krajský soud se také nezabýval otázkou finanční náhrady za vyvlastněný pozemek, resp. otázkou náhradního pozemku, ačkoli se jeví jako reálné naplnění skutkové podstaty

2

restitučního titulu podle § 6 odst. 1 písm. n) citovaného zákona. Z těchto, jakož i z dalších důvodů, domáhá se proto stěžovatel zrušení napadených rozhodnutí.

Z obsahu spisu Magistrátu města Brna, sp. zn. 98/91, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel uplatnil u tohoto správního orgánu restituční nárok podle ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a to proto, že povinná osoba, tj. V., odmítla vypořádání restitučního nároku, ačkoli v současné době je postaveného rekreačního zařízení využíváno jako výdělečného hotelového zařízení. Magistrát města Brna, napadeným rozhodnutím rozhodl tak, že stěžovatel není vlastníkem, ve výroku tohoto rozhodnutí blíže označené, nemovitosti, a to proto, že účel vyvlastnění byl naplněn a tomuto účelu slouží nemovitost dodnes. Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně bylo dále zjištěno, že o návrhu stěžovatele na přezkoumání uvedeného rozhodnutí správního orgánu rozhodl Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem tak, že rozhodnutí správního orgánu potvrdil. V důvodech tohoto rozhodnutí uvedl krajský soud, že rekreační středisko, včetně příjezdové komunikace, bylo na vyvlastněném pozemku vybudováno a nadále slouží k ubytování hromadného charakteru v rekreační oblasti města B., když není rozhodující, že tento účel je nyní naplňován tržním způsobem, tedy způsobem vycházejícím z existujících společenských poměrů. Pokud pak jde o tvrzené porušení práva tím, že krajský soud nezkoumal věc z hlediska ustanovení , nemohlo k němu dojít za situace, kdy v opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu nebylo vůbec vytknuto.

Jakkoli Ústavní soud může chápat to, že stěžovatel již samu skutečnost vyvlastnění považuje za způsobenou křivdu, nelze na straně druhé pominout podstatu základního záměru zákonodárce vyjádřenou v preambuli k , tj. záměru pouze zmírnit následky některých majetkových křivd, způsobených v tzv. rozhodném období. Z rozhodnutí útvaru územního plánování a architektury bývalého ONV ze dne 4. 3. 1969, čj. Výst.-89/98/68, je patrno, že k vyvlastnění předmětné nemovitosti došlo pro účely rekreačního ubytování hromadného charakteru, tedy pro účely poskytování přechodného ubytování, na jehož povaze nemůže nic změnit, a v projednávané věci není proto relevantní ani to, že případně došlo ke změně vlastníka objektu i způsobu úhrady za poskytované ubytování. Do ústavně zaručených práv stěžovatele nebylo zasaženo ani tím, že krajský soud nezkoumal věc z hlediska restitučního důvodu podle ustanovení

3

citovaného zákona, neboť stěžovatel napadl rozhodnutí správního orgánu pouze na bázi restitučního důvodu podle ustanovení tohoto zákona. Správní rozhodnutí je totiž ovládáno dispoziční zásadou a bylo věcí stěžovatele, aby včas vymezil meze požadovaného přezkumu soudem ( ).

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy se jeví Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení S., o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 8. září 1998

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu