Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 191/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V.Č., zastoupeného JUDr. R.O., proti rozsudku a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 1998, sp. zn. a , mimo ústní jednání dne 8. 9. 1998 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a za podmínek stanovených zákonem ( , zákona), napadl stěžovatel jednak rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 1998 (sp. zn. ), kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. 11. 1997 (sp. zn. ), a jednak usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 1998 (sp. zn. ), jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 9. 1997 (sp. zn. ), jímž byla stěžovateli uložena povinnost k úhradě soudního poplatku, a tvrdil, že tímto pravomocným rozhodnutím porušil obecný soud, jako orgán veřejné moci, jeho ústavní práva daná d podle d. Toto porušení pak stěžovatel spatřuje zejména

1

r

v tom, že obecné soudy o jeho žalobě rozhodly až po uplynutí několika let ode dne podání návrhu na zahájení řízení. Dále stěžovatel vytýká obecným soudům porušení d tím, že se nedostatečně vypořádaly s otázkou singulární sukcese a nerozhodly procesně správným způsobem o návrhu na připuštění dalšího účastníka na straně žalobce do řízení. V závěru své ústavní stížnosti pak stěžovatel vede právní a skutkovou polemiku se závěry soudů obecných.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y [ust. zákona]. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( zákona), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti ( zákona).

Ústavní stížnost je nepřípustná také tehdy, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona).

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí obecného soudu (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 1998, sp. zn. a ) Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal v průběhu odvolacího řízení před Městským soudem v Praze návrh na připuštění dovolání proti rozsudku tohoto soudu v případě, že rozhodnutí prvoinstančního soudu bude potvrzeno. Návrh na připuštění dovolání pak Městský soud v Praze v napadeném rozhodnutí ústavní stížností zamítl. Jestliže stěžovatel v průběhu řízení před obecnými soudy využil možnost dle ustanovení , které svěřuje do jeho výlučné rozhodovací sféry možnost podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu a tuto možnost, s výjimkou uplatnění návrhu před odvolacím soudem, nepodmiňuje splněním žádných dalších podmínek, pak je dovolání nutno považovat za poslední procesní prostředek, který mu zákon ( ) k ochraně jeho práva poskytuje.

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. , který si Ústavní soud k ústavní stížnosti stěžovatele vyžádal (§ 42 odst. 3 zákona), Ústavní soud zjistil, že

2

stěžovatel ve lhůtě stanovené pro podání dovolání (ust. ) tento opravný prostředek nepodal; je proto nutno uzavřít, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, byť si k podání tohoto procesního prostředku sám svým jednáním vytvořil před odvolacím soudem podmínky.

Ústavní stížnost stěžovatele proto musela být odmítnuta jako nepřípustná, a to z důvodů, jak jsou uvedeny shora [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 8. září 1998

Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu