Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 324/98

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele L. F.L., a. s., zastoupeného JUDr. J. J., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 1997, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel - obchodní společnost L. F. L., a. s. - podal u Okresního soudu v Chebu žalobu na určení, že je vlastníkem domu čp. 222 se stavební parcelou č. 284 a pozemkové parcely č. 87/11 ve F., když Město F. považovalo tyto nemovitosti za svůj majetek a Katastrální úřad v Chebu vyzval obě strany, v souvislosti s návrhem na zápis vlastnického práva, k podání žaloby na určení vlastnického práva, což stěžovatel učinil.

Rozsudkem ze dne 7. 2. 1996, čj. - 24, Okresní soud v Chebu žalobě stěžovatele vyhověl a určil, že stěžovatel je vlastníkem předmětných nemovitostí. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 27. 8. 1996, sp. zn. rozsudek soudu prvního stupně v odvolacím řízení potvrdil, ale současně připustil dovolání.

Nejvyšší soud ČR v dovolacím řízení rozsudkem ze dne 25. 2. 1997, sp. zn. , uvedené rozsudky Krajského soudu v Plzni i Okresního soudu v Chebu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení a novému rozhodnutí Okresnímu soudu

v Chebu. V odůvodnění vyslovil Nejvyšší soud ČR závazný právní názor, že k přechodu majetku, kterého se znárodnění (§ 2 odst. 3 zákona č. 125/1948 Sb.) týká, na čs . stát došlo až po uskutečnění vyhlášení seznamu přírodních léčivých zdrojů a majetku, které byly tímto zákonem znárodněny, konkrétně uveřejnění vyhlášky ministra zdravotnictví č. 23 ze dne 19. prosince 1949 dne 6. ledna 1950 v Úředním listu II.

Ve smyslu uvedeného závazného právního názoru Nejvyššího soudu ČR pak Okresní soud v Chebu žalobu stěžovatele rozsudkem ze dne 28. 5. 1997, čj. - 63, zamítl a Krajský soud v Plzni pak v odvolacím řízení zahájeném z podnětu stěžovatele, svým rozsudkem ze dne 19. 3. 1998, sp. zn. , rozsudek Okresního soudu v Chebu potvrdil.

Stěžovatel poté konstatoval, že Nejvyšší soud vyslovením svého právně závazného výkladu porušil zákon a připravil navrhovatele o jeho majetek, čímž porušil jeho práva vlastnit majetek. Dovolává se tedy zřejmě, ač tak výslovně nečiní, porušení d.

Ústavní soud, jak už vícekrát judikoval, není další odvolací instancí v soustavě obecných soudů a zabývá se jen ústavními stížnostmi, kdy rozhodnutím orgánů veřejné moci bylo zasaženo do práv stěžovatele, chráněných u ČR, dalšími ústavními zákony, zejména d nebo mezinárodními smlouvami podle y ČR, a zjišťuje, zda byly dodrženy zásady tzv. spravedlivého procesu, jak je má na mysli a uvedené y a Úmluvy o lidských právech a svobodách, kterou je Česká republika vázána.

Po přezkoumání ústavní stížnosti a podkladů, o něž se stížnost opírá, neshledal soudce zpravodaj, že by rozhodnutím obecných soudů byly porušeny zmíněné zásady spravedlivého procesu a že by tak bylo zasaženo do práv stěžovatele. Pokud jde o d, konstatoval Ústavní soud již v řadě svých předchozích rozhodnutí, že předmětem ochrany, kterou toto ustanovení poskytuje, je jen vlastnické právo již konstituované, nikoliv jen uplatňované nároky na ně, např. v soudním řízení.

Soudce zpravodaj tedy neshledal, že by rozhodnutími obecných soudů v tomto případě byla porušena ústavní práva stěžovatele a byl nucen konstatovat, že stížnost byla podána osobou k tomu neoprávněnou.

S přihlédnutím k tomu pak mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. září 1998 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu