Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 309/98

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele Motel M., v. o. s., zastoupeného doc. Dr. J. U., Csc., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze 5 ze dne

28. 4. 1998, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 7. 7. 1998 označeným jako ústavní stížnost.

Napadá rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 1998, sp. zn. , kterým byl rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 1. 1998 , čj. - 24, změněn ve výroku o nákladech řízení a v dalším - ohledně vyklizení nebytových prostor žalovaným - potvrzen a současně bylo odmítnuto odvolání stěžovatele - žalovaného - do výroku o vyloučení vzájemného návrhu žalovaného, kterým se domáhal po žalobci úhrady vynaložených finančních prostředků za provedené rekonstrukční a udržovací práce v předmětných nebytových prostorách, včetně prostředků vložených do vnitřního vybavení objektu a ušlého zisku v souvislosti s předčasným ukončením nájmu objektu.

Stěžovatel argumentuje tím, že pravomocným rozsudkem odvolacího soudu je mu fakticky znemožněno dosažení spravedlivého vzájemného započtení pohledávek, které v průběhu nyní skončeného řízení nabídl ve formě smíru žalobci, a že vyloučení jeho vzájemného návrhu k samostatnému řízení by mohlo být pro něj přijatelné pouze za předpokladu, že by probíhalo souběžně s řízením o vyklizení nebytových prostor.

Dovozuje pak, že uvedeným soudním rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu ve smyslu hlavy páté d, jmenovitě pak ustanovení , tj. zásada rovnosti účastníků v soudním řízení. Dále uvádí, že bylo porušeno jeho ústavní právo podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve kterém se mimo jiné přiznává každému právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem.

Ústavní soud k předloženému návrhu musel konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. , a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR. Ústavní soud však zkoumá, zda v řízení před soudy nebyly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ( , d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

Jestliže se v návrhu namítá porušení ustanovení hlavy páté d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pak je třeba si z obecného pohledu uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Je nutno vzít v úvahu, že jednotlivci je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Pokud jde o namítané porušení hlavy páté, konkrétně d, považuje je Ústavní soud za nepřípadné a neodpovídající skutečnosti. Není možno přehlédnout, jak to patrně učinil stěžovatel, že soud může v rámci úpravy vedení řízení podle věc vyloučit k samostatnému řízení a že proti usnesení, jímž se upravuje řízení, není podle odvolání přípustné.

Stejně tak je nepřijatelná námitka stěžovatele odvolávající se na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jehož dodržení zkoumá Ústavní soud vždy, i když to stěžovatel neuplatňuje. V tomto případě jak soud prvního stupně, tak soud odvolací, postupoval v souladu s ustanoveními § 120,

a , která upravují průběh řízení, a svůj postup řádně zdůvodnil. Ústavní soud tedy nemohl dospět k závěru, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek.

Ústavní soud tedy namítané porušení ústavnosti neshledal a musel pokládat návrh ústavní stížnosti za zjevně neopodstatněný. Proto senát podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usnesením mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. září 1998 JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu