Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 129/98

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného JUDr. B. G., Csc., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 10. 1997, sp. zn. , a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 1998, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

V návrhu ústavní stížnosti ze dne 23. 3. 1998 se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 10. 1997, sp. zn. , a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 1998, sp. zn. , jimiž byl odsouzen pro pomoc k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) a § 250 odst. 1 , odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání šesti let.

Stěžovatel je toho názoru, že shora uvedenými rozsudky Krajského soudu v Plzni a Vrchního soudu v Praze byla porušena jeho ústavně zaručená práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení článku 95 odst. 1 y ČR a a d. K namítanému porušení základních lidských práv a svobod došlo podle stěžovatele tím, že byl oběma soudy odsouzen zcela bez důkazů.

Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí, ale úkolem Ústavního soudu je zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.

Podstata ústavní stížnosti stěžovatele spočívá v tom, že nesouhlasí s hodnocením důkazů výše zmíněnými soudy a namítá tu skutečnost, že nebyly probrány v hlavním líčení. Ohledně těchto námitek Ústavní soud z připojeného spisu Krajského soudu v Plzni, sp. zn. , a Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , zjistil, že předmětný spisový materiál obsahuje podklady nezbytné pro rozhodnutí soudu, zda se obžalovaný uznává vinným nebo zda se žaloby zprošťuje. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není další odvolací instancí proti rozhodnutím obecných soudů a hodnocením důkazů, které byly obecnými soudy provedeny, se zabývá zpravidla tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení a 2 a d. Výše zmíněná porušení z napadených rozsudků Krajského soudu v Plzni a Vrchního soudu v Praze, jakož i zkoumaného řízení, jež jim předcházelo, však nevyplývají. Rovněž ze spisového materiálu nevyplývá porušení ustanovení d, které stanoví, že jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Pokud jde o dokazování, pak platí obecná zásada, že domáhat se svého práva lze pouze způsobem stanoveným v zákoně ( a 4 d), resp. že soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům ( y ČR). Jinak jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí ( y ČR). V trestním řízení před soudem platí zákonem stanovená pravidla pro dokazování a uplatňuje se zde zásada tzv. volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 a § 125 trestního řádu).

Vzhledem k tomu, že z ústavní stížnosti nevyplývá, že by napadenými rozsudky došlo k porušení ústavních procesních práv stěžovatele, je třeba ji pokládat za zjevně neopodstatněnou.

Z důvodů shora uvedených senát Ústavního soudu návrh ústavní stížnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. září 1998 JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu