Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 263/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele L. Ch., zastoupeného JUDr. J. H., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Finančního úřadu v Karviné, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení výzvy Finančního úřadu v Karviné, č. j. 4944/97/367930/6718, kterou mu bylo uloženo prokázat zdanění peněžitých prostředků, které vložil do svých podnikatelských aktivit. Navrhovatel uvedl, že byl finančním úřadem vyzván v průběhu daňové kontroly k prokázání toho, že peněžité prostředky, které do, svého podnikání vložil, byly zdaněny. Proti této výzvě podal navrhovatel dne 23. 12. 1997 a 12. 2. 1998 námitky podle Oběma námitkám však nebylo vyhověno.

Podle stanoviska navrhovatele bylo tímto rozhodnutím finančního úřadu porušeno jeho základní právo zakotvené v a y

1

základních práv a svobod. Správce daně uložil navrhovateli povinnost prokázat zdanění tzv. "majetkového přírůstku", což jsou jeho peněžité prostředky postupně vkládané do podnikatelské činnosti. Navrhovatel s uložením této povinnosti nesouhlasí a uvádí, že správce daně jej vyzval v rámci k prokázání něčeho, co nevychází z jeho přiznání k majetku. Svým postupem správce daně zcela pomíjí princip daňového řízení a vyměření daně, které vychází z daňového přiznání. Podle navrhovatele nelze spojovat daň z příjmu fyzických osob s majetkovou daní, která nebyla uzákoněna. Zákonodárce spojoval uvedené daně se zrušeným ustanovením cit. zákona. Navrhovatel respektuje vyhledávací činnost správce daně podle cit. zákona i jeho výzvy k průkazu skutečností v jeho daňových přiznáních podle cit. zákona, za neústavní však považuje výzvu a uložení povinností, které nevyplývají ze zákona, ale z pouhé domněnky správce daně. Navrhovatel tvrdí, že správce daně mu ukládá povinnost, která nesouvisí se stanovením základu daně a s vyměřením daně z příjmu a je fakticky neproveditelná. Z rozhodnutí o námitce navrhovatele, č. j. 2423/98/367930/6718, z 21. 1. 1998, je podle navrhovatele zřejmé, že správce daně postupuje podle zrušeného ustanovení , o správě daní a poplatků, jehož účelem bylo zavedení majetkových přiznání, která měla zamezit daňovým únikům. Podle současné úpravy lze daňovou povinnost stanovit jen na základě daňového přiznání. Doměření lze provést za podmínek ustanovení , ale ne způsobem, který vynucuje správce daně.

Navrhovatel dále uvedl, že proti rozhodnutí o nevyhovění námitce se nelze samostatně odvolat, přičemž řádný opravný prostředek je nepřípustný. Možnost využití přezkoumání rozhodnutí správního orgánu správním soudem je vyloučena, neboť rozhodnutí o nevyhovění námitce je rozhodnutím procesním, které podle ustanovení je soudně

nepřezkoumatelné. Z toho důvodu podal ústavní stížnost.

Z výzvy Finančního úřadu v Karviné, č. j. 49446/97/367930/6718, ze dne 9. 12. 1997, bylo zjištěno, že finanční úřad vyzval dle a

2

Sb., o správě daní a poplatků, navrhovatele, aby prokázal v rámci dokazovacího řízení při probíhající daňové kontrole, že jeho vklady peněžních prostředků v hotovosti zaúčtované v jeho účetnictví v letech 1993 až 1996 jsou peněžními prostředky již zdaněnými. Tato výzva byla doložena konkrétními údaji ze stavu účtu navrhovatele. Z rozhodnutí Finančního úřadu v Karviné, č. j. 2423/98/367930/6718, ze dne 21. 1. 1998, bylo zjištěno, že finanční úřad rozhodl dle , o správě daní a poplatků, tak, že námitce navrhovatele proti výzvě ze dne 9. 12. 1997 nevyhověl. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí je daňový subjekt dle povinen prokázat všechny skutečnosti, k jejichž průkazu byl správcem daně vyzván. Ustanovení zákona ukládá správci daně povinnost zjišťovat k daňovým subjektům též všechny údaje týkající se jejich příjmů, majetkových poměrů a dalších skutečností rozhodných pro správné a úplné vyměření a vymáhání daně. Na základě uvedených ustanovení zákona má správce daně oprávnění požadovat plnění povinností uložených ve výzvě. Zrušení zákona nezbavuje správce daně možnosti zkoumat všechny údaje týkající se příjmů, majetkových poměrů a dalších skutečností rozhodných pro správné a úplné vyměření daně.

Po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Podle názoru Ústavního soudu rozhodnutí finančního úřadu v předmětné věci nebylo rozhodnutí procesní, nýbrž hmotněprávní povahy. Finanční úřad v Karviné ve svém rozhodnutí o námitkách navrhovatele rozhodoval o jeho právech a povinnostech, vyplývajících ze zákona o správě daní a poplatků, konkrétně o povinnosti navrhovatele prokázat zdanění jeho finančních prostředků vložených do podnikání. Nejednalo se tedy o rozhodnutí procesní povahy, kterým je např.. rozhodnutí o přerušení řízení, o zrušení rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání apod.. Ani z žádného jiného ustanovení části páté občanského o správním soudnictví nevyplývá, že rozhodnutí finančního úřadu o

3

námitkách dle je soudem nepřezkoumatelné. Z uvedeného vyplývá, že navrhovatel v takových případech může podat návrh k obecnému soudu na přezkoumání rozhodnutí finančního úřadu o námitce navrhovatele. Teprve proti tomuto rozhodnutí by bylo možno podat ústavní stížnost, neboť by tím navrhovatel vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.

Poučení. Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 31. srpna 1998

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu

4