Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 234/98

Ústavní soud

rozhodl dne 11. srpna 1998 v senátě ve věci

ústavní stížnosti 1) N. V., 2) K. S., obou zastoupených advokátem

AK, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 1998,

čj. -55, za účasti Městského soudu v Praze, jako

účastníka řízení, a vedlejších účastníků 1) Bytového podniku

Prahy 1, s. p. v likvidaci, 2) Městské části Praha 1, za souhlasu

účastníků bez ústního jednání,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 1998, čj. -55, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

usnesení Městského soudu v Praze, potvrzujícímu usnesení

Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 6. 1997, čj. 15

C 178/95-40, o zastavení řízení, stěžovatelky tvrdí, že napadené

rozhodnutí vůbec nebéře v úvahu již konstantní judikaturu

Ústavního soudu týkající se poučovací povinnosti obecných soudů

stran označení žalovaného v restitučních záležitostech, stejně

jako ani to, že stěžovatelky učinily v tomto směru vše, co bylo

v jejich možnostech, neboť podáním ze dne 26. 5. 1997 upřesnily

v souladu s běžnou soudní praxí návrh tak, že povinnost vydat

restituované nemovitosti má být uložena obci Hlavní město Praha

nebo Bytovému podniku Prahy 1, s. p. v likvidaci, nebo městské

části Praha 1, a to podle výsledků dokazování v průběhu soudního

řízení. Stěžovatelky jsou přesvědčeny, že pravomocným usnesením

Městského soudu v Praze bylo zasaženo do jejich ústavně

zaručených práv, a to, mimo jiné, do práva zakotveného v článku

36 d (dále jen " "),

a domáhají se proto jeho zrušení.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 25. 6. 1998

uvedl, že k odstranění nedostatků byly stěžovatelky vyzvány

způsobem stanoveným v s poučením

o následcích podle , této výzvě však nejen

nevyhověly, ale v podstatě ji odmítly, takže vzhledem

k neurčitosti jejich žalobního návrhu nezbylo, než pro nemožnost

projednání a rozhodnutí o věci řízení zastavit. Poučovací

povinnost, týkající se procesních práv stěžovatelek byla soudem

podle splněna, nelze však na soudu požadovat, aby

stěžovatelky poučoval o jejich právech vyplývajících z hmotného

práva. Z uvedených důvodů Městský soud v Praze považuje ústavní

stížnost za neopodstatněnou a navrhuje její zamítnutí. Vedlejší

účastník obec Hlavní město Praha se postavení vedlejšího

účastníka výslovně vzdal.

Vedlejší účastníci Bytový podnik Praha 1, s. p. v likvidaci,

a Městská část Praha 1 se ve stanovené lhůtě k ústavní stížnosti

nevyjádřili.

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1

Ústavní soud zjistil, že stěžovatelky podáním došlým tomuto soudu

dne 30. 10. 1995 uplatnily restituční nárok podle zákona č.

, o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších

předpisů, a to vůči žalovanému, označenému jako obec Hlavní město

Praha - městská část Praha 1, zastoupená Obecním úřadem Praha 1.

Dalším podáním ze dne 30. 10. 1995 stěžovatelky navrhly

přistoupení dalšího účastníka na straně žalovaného, a to Bytového

podniku Prahy 1, st. p. v likvidaci, o kterémžto návrhu Obvodní

soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 17. 7. 1996, čj. 15

C 178/95-16, rozhodl tak, že toto přistoupení připustil. Na

podkladě výzvy Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 5. 1997

upřesnily stěžovatelky označení žalovaných a navrhly v tomto

směru změnu žaloby tak, že žalovaným je obec Hlavní město Praha

(nebo Bytový podnik Prahy 1, s. p. v likvidaci, nebo Městská část

Praha 1). Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 30. 6. 1997,

čj. -40, řízení podle ustanovení

zastavil, neboť podle jeho názoru stěžovatelky nesplnily výzvu ze

dne 5. 5. 1997 ve směru přesného označení žalovaného subjektu.

K odvolání stěžovatelek rozhodl Městský soud v Praze napadeným

usnesením tak, že usnesení soudu prvého stupně potvrdil.

V důvodech svého rozhodnutí uvedl městský soud, že se ztotožňuje

se závěry soudu prvého stupně, neboť ani výkladem nelze dospět

k závěru, kterého z žalovaných stěžovatelky považují za pasivně

legitimovaného.

Podle již konstantní judikatury Ústavního soudu (např. IV.

ÚS 41/95,

,

III. ÚS 74/94

,

) z hlediska

ustanovení má mít návrh na zahájení řízení

(žaloba) takové náležitosti, aby mohl být podkladem pro

projednání věci samé, nicméně nepřesné označení žalovaného lze

odstranit ( ) a soud je povinen o tom žalobce ve

smyslu ustanovení poučit. , a to tím spíše, jde-li

o restituční nárok, tedy nárok svou povahou mimořádný, a to do té

míry, že to odůvodňuje i mimořádný postup soudů, co se týče

poučení účastníků i jejich právních zástupců. Také zákon č.

, o mimosoudních rehabilitacích, jehož aplikace se

stěžovatelky dovolávají, je zákonem restitučním, tedy zákonem,

kterým se demokratická společnost snaží alespoň částečně zmírnit

následky spáchaných majetkových i jiných křivd v tzv. době

nesvobody, a proto stát a jeho orgány jsou povinny postupovat

v takovém řízení v souladu s účelem uvedeného zákona.

V projednávané věci navíc stěžovatelky finálně označily

žalovaného jako obec Hlavní město Praha, zatímco další žalované

uvedly v závorce pouze alternativně. Podle názoru Ústavního soudu

nebyl tedy v projednávané věci dán důvod k postupu podle

ustanovení a jestliže obecné soudy přesto

řízení zastavily, porušily tím ústavně zaručené právo

stěžovatelek na soudní ochranu zakotvené v článku 36 odst. 1

.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti

podle ustanovení ,

o Ústavním soudu, vyhověl a napadené usnesení Městského soudu

v Praze podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona

zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 11. srpna 1998