Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 286/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky RNDr. A. Z., CSc., zastoupené advokátem JUDr. O. Ch., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 1998, sp. zn. , a proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 1998, č.j. ,

t a k t o

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 8. 1997, sp. zn. zamítnuta žaloba žalobkyně (stěžovatelky) proti žalovanému Obvodnímu podniku bytového hospodářství v Praze

1

2 s návrhem, aby žalovaný byl uznán povinným uzavřít se stěžovatelkou dohodu o vydání v rozsudku specifikovaných nemovitostí.

V záhlaví uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 potvrdil a nevyhověl návrhu stěžovatelky na připuštění dovolání, neboť neshledal, že by se jednalo o věc zásadního právního významu.

Citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky proti napadenému rozsudku Městského soudu v Praze. V odůvodnění tohoto usnesení Nejvyšší soud ČR uvedl, že stěžovatelka vyvozovala přípustnost dovolání z ustanovení (dále jen " ") - podle něhož je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam - neboť to, zda lze považovat pozemek za zastavěný ( "restitučního zákona") v případě jeho zastavění toliko provizorní stavbou, je podle názoru stěžovatelky otázkou zásadního právního významu. Nejvyšší soud ČR však v souzené věci naplnění citovaného ustanovení neshledal a dovolání jako nepřípustné odmítl, nebot závěr odvolacího soudu v této věci je konformní s ustálenou judikaturou obecných soudů a nejedná se tedy o otázku dosud jednotně neřešenou v rozhodovací praxi vyšších soudů rozhodujících o dovoláních. Ani existenci jiných dovolacích důvodů Nejvyšší soud ČR neshledal.

V záhlaví uvedená rozhodnutí obou soudů napadla stěžovatelka ústavní stížností. V ní uvedla, že obecné soudy dospěly k nesprávnému právnímu závěru, jestliže za zastavěný pozemek považovaly také pozemek zastavěný tzv. provizorní zástavbou. Tím

2

prý bylo porušeno její základní právo vlastnit majetek ve smyslu y základních práv- a svobod. Proto stěžovatelka navrhla, aby byla obě napadená rozhodnutí obecných soudů zrušena.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu jen dovolání přípustné podle je posledním prostředkem soudní ochrany, jehož vyčerpáním je podmíněna přípustnost ústavní stížnosti (srov. např. Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3, C.H. Beck Praha 1995, str. 311). V souzené věci však dovolání připuštěno nebylo, přestože se toho stěžovatelka domáhala, a měla tedy - z důvodu procesní jistoty - společně s dovoláním podat i ústavní stížnost. To však stěžovatelka neučinila.

Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v té části, napadající citovaný rozsudek Městského soudu v Praze, podána po lhůtě stanovené zákonem. Byla totiž podána dne 19. 6. 1998, zatímco napadený rozsudek Městského soudu v Praze byl právnímu zástupci stěžovatelky JUDr. O. Ch. doručen již dne 9. 3. 1998 a nabyl právní moci dne 11. 3. 1998.

Pokud jde o část ústavní stížnosti, jíž se stěžovatelka domáhá zrušení napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR, Ústavní soud konstatuje, že tímto usnesením nebyla v souzené věci základní práva nebo svobody stěžovatelky porušena [§ 72 odst. 1

písm. a) , ve znění pozdějších předpisů]. Dovolací soud se v něm totiž zabýval toliko otázkou přípustnosti dovolání, tedy otázkou ryze procesní, a dospěl k závěru, že

3

dovolání v tomto případě přípustné nebylo. Ústavní soud neshledal v této konkrétní věci důvod k tomu, aby z ústavně právního hlediska závěr Nejvyššího soudu ČR zpochybňoval. V tomto směru odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, z níž plyne, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu ani nepřísluší přehodnocovat dokazování a právní závěry obecných soudů. Tato část ústavní stížnosti je proto zjevně neopodstatněná.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost zčásti jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem [ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů], zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný [ustanovení cit. zákona] mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 1998

JUDr. Vladimír Paul předseda senátu Ústavního soudu

4