Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 316/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 13. srpna 1998 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti P.K., zastoupeného JUDr. J.J., proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. 5. 1996, čj. -38, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 1998, čj. -60, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel uvádí, že v řízení před těmito soudy byla nepochybně prokázána příčinná souvislost mezi stěžovatelem tvrzenou neplatnosti uzavřených smluv mezi ním a TJ a škodou vzniklou tím, že stěžovatel v těchto prostorách přestal podnikat. Dospěly-li tedy obecné soudy k opačnému závěru a stěžovatelovu žalobu zamítly, porušily tím zásady spravedlivého procesu uvedené v článku 36 d (dále jen " "), článku 14 Mezinárodního paktu o občanských a

2

politických právech a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z uvedených důvodů domáhá se proto stěžovatel zrušení napadených rozhodnutí.

Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y. V tomto směru ústavní soud zjistil z obsahu spisu Okresního soudu v Náchodě, že stěžovatel uplatnil žalobou došlou tomuto soudu dne 30. 6. 1995 vůči žalované TJ nárok na náhradu škody, ušlého zisku ve výši Kč 36.000,-- s přísl., způsobené mu žalovanou zapříčiněním neplatnosti "zavřených smluv o pronájmu nebytových prostor. Okresní soud v Náchodě již uvedeným rozsudkem žalobu zamítl, když dospěl k jednoznačnému závěru, že tvrzená neplatnost uzavřených smluv nebyla příčinou, proč stěžovatel předmětné nebytové prostory vyklidil a přestal zde podnikat. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu potvrdil, ztotožniv se v podstatě s důvody přezkoumávaného rozsudku, tedy i s poukazem na nedostatek příčinné souvislosti mezi neplatností smluv a vznikem škody.

Z ústavního principu nezávislosti soudu (článek 82 y ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů ( ). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují, jak se v posuzované věci stalo, podmínky dané ustanovením , nespadá do pravomoci ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy. Dospěly-li tedy obecné soudy k závěru, že stěžovatel vyklidil předmětné nemovitosti z jiných důvodů, potom Ústavní soud, jsa vázán již konstatovaným principem nezávislosti soudu, může stěží toto hodnocení důkazů obecnými soudy posoudit za dané situace odchylně. Protože tak v projednávané věci neučinily ani obecné soudy, nedotýká se Ústavní soud závěrů, k nimž Okresní soud v Náchodě dospěl ve věci sp. zn. o tom, že předmětná smlouva je neplatná i pro nedostatek souhlasu správního orgánu, stejně jako otázky splnění všech podmínek nezbytných ke vzniku tvrzeného věcného břemene.

Všechny uvedené skutečnosti a závěry jeví se Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

3 Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 13. srpna 1998

JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu