Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 376/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vojtěcha Cepla v právní věci N.L.H., zastoupeného advokátem JUDr. B.G., CSc., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn. , ze dne 12. 8. 1997, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Plzni, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 17. 4. 1997, čj. -69, jímž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1 tr. zákona, kterého se dopustil tím, že dne 1. 11. 1996 v D. prodal 20 ks krabiček cigaret značky HB v hodnotě 537,60 Kč, které nebyly označeny tabákovými nálepkami, za což byl

stěžovateli uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců

podmíněně, odložený na zkušební dobu jednoho roku, a dále

peněžitý trest ve výši 2.000,- Kč s náhradním trestem odnětí

svobody v délce jednoho týdne, stěžovatel tvrdí, že jím byl

porušen čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a

základních svobod a y základních práv a

svobod, neboť přípravné řízení trpělo procesními vadami a vzájemné rozpory v provedených důkazech nebyly soudem odstraněny. Navíc jak v přípravném řízení, tak v řízení před

soudem vystupovala jako tlumočník osoba nezapsaná v seznamu soudních tlumočníků, která nesložila předepsaný slib, a konečně namítal, že skutek byl posouzen jako trestný čin bez ohledu na jeho nepatrnou společenskou nebezpečnost, ačkoliv ve smyslu tr. zákona a zejména , 6, 7 a , 5 , ve znění , se nejedná o trestný čin, ale o jiný správní delikt postižitelný pokutou a propadnutím věci ve správním řízení. V doplňku ke své ústavní stížnosti ze dne 29. 11. 1997 a 1. 12. 1997 stěžovatel znovu odkázal na úpravu obsaženou v a v a znovu dovodil, že i když skutek formálně vykazoval znaky trestného činu dle , nejednalo se vzhledem k tr. zák. o trestný čin, ale správní delikt, s tím, že jen zákon a nikoliv soudcovská úvaha stanoví, které jednání je trestným činem. Protože z rozhodnutí nelze zjistit, jakými úvahami byl soud veden k závěru, že skutek stěžovatele je již trestným činem, a nikoliv správním deliktem, považuje je za nepřezkoumatelné a spolu se skutečností, že v přípravném řízení vystupovala jako tlumočník osoba nezapsaná do seznamu soudních tlumočníků, která nesložila tlumočnický slib, a že soud neodstranil rozpory v provedených důkazech, dospěl stěžovatel k závěru, že řízení nelze označit za řízení,

2

které mělo ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy spravedlivý charakter.

Vzhledem ke stěžovatelem tvrzenému porušení základních práv a svobod, tak jak předpokládá ustanovení § 72 zák. č.

, o Ústavním soudu, Ústavní soud přezkoumal ústavní

stížnost spolu s připojeným spisem Okresního soudu v Domažlicích, sp. zn. , a dospěl k závěru, že námitka rozporů v provedených důkazech stran částky, za kterou byly cigarety zakoupeny a kde, je zjevně lichá, neboť oba soudy se jimi zabývaly a dospěly k závěru, že jsou nepodstatné, pokud jde o částku vzhledem k nepatrnosti jejího rozdílu (4,- DM) a stran místa vzhledem k nespornosti jeho totožnosti a podružnosti významu rozdílu v jeho označení. Stejně tak ze spisu jasně plyne, že ve věci vystupovali jako tlumočníci ing. N.K.P., o jehož tlumočnickém slibu v přípravném řízení je doklad založen na č1. 3 spisu, a dále K.S., jehož doklad o složení tlumočnického slibu v přípravném řízení je obsažen na čl. 10 spisu. Konečně pokud jde o poslední námitku, totiž že uvedený skutek neměl být posouzen jako trestný čin, ale jako správní delikt, pak v tomto směru Ústavní soud z připojeného spisu zjistil, že v závěrečné řeci stěžovatelův zástupce navrhl pouze postup dle § 226 písm. c) tr. řádu - zproštění z důvodů, že nebylo prokázáno, že skutek spáchal obžalovaný, a v odvolání namítal rozpory ve výpovědích a přítomnost svědka ing. T. při výpovědi jiného svědka a při domovní prohlídce, rovněž tak ani v jiné fázi řízení nenavrhoval zproštění dle § 226 písm. b) tr. řádu, což jinými slovy znamená, že jde o námitku, kterou stěžovatel uplatnil teprve v řízení před Ústavním soudem, a kterou Ústavní soud z tohoto důvodu není oprávněn posuzovat, neboť není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu proto ani svým

rozhodováním ji obcházet či nahrazovat. Nad rámec odůvodnění v této souvislosti Ústavní soud přesto konstatuje, že z odůvodnění rozhodnutí jasně plyne, že se soudy zabývaly nejen naplněním formálních znaků skutkové podstaty trestného činu dle § 148a odst. 1 tr. zákona, ale i materiálním znakem, tj. stupněm nebezpečnosti činu pro společnost, když v kontextu společenské situace vykazující se potřebou kontroly pohybu zboží podléhajícího spotřebním daním, ale i vzhledem k obecnému rozsahu ve skutkové podstatě popsaného jednání, s přihlédnutím k faktu, že šlo o prodej malého množství, k osobě obžalovaného i způsobu života, dospěl k závěru, že jde přece jen o vyšší než nepatrný stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, tedy trestný čin, ale současně uložil trest při samé spodní hranici trestní sazby, navíc s minimální jednoroční zkušební lhůtou, spolu s peněžitým trestem, rovněž ve spodní hranici, a trestem propadnutí zajištěného zboží, čímž byla respektována zásada vyváženosti represe a prevence a zpětně opodstatněna kvalifikace uvedeného jednání v poloze trestné činnosti.

Všechny shora uvedené skutečnosti jsou natolik zřejmé, že Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost dle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

JUDr. Antonín Procházka

V Brně dne 15. 8. 1998 předseda senátu Ústavního soudu