Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 273/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti K.N., zastoupeného JUDr. E.B., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. srpna 1996, č. j. -111, a Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 1997, č. j. -142, t akt o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení , ve znění , odmítl, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Včas podanou ústavní stížností se domáhá stěžovatel zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. srpna 1996, č. j. -111 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 1997, č. j. -142, neboť je přesvědčen, že jimi byly porušeny zásady spravedlivého procesu podle a násl. d a že bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

V řízení u obecných soudů se domáhal stěžovatel žalobou na určení, že kupní smlouva ze dne 11. 10. 1989 uzavřená mezi K.N. jako prodávajícím a V. a P.S. jako kupujícími, ohledně domu č. p. 179 a p. č. 943 - zastavěná plocha a p. č. 944 - zahrada v k. ú. J. je neplatná, a to pro duševní nezpůsobilost prodávajícího k tomuto právnímu úkonu.

Stěžovatel spatřuje porušení jeho ústavního práva v tom, že byt' soudem I. stupně byly nařízeny dva znalecké posudky z oboru zdravotnictví, které podle jeho názoru vyústily v kontradiktorní závěry, dovodil tento soud, že způsobilost prodávajícího K.N. k uzavření kupní smlouvy byla zachována a jak soud I. stupně, tak i soud odvolací, který rozsudek soudu prvého stupně potvrdil, se neřídily právním názorem publikovaným pod číslem R 45/84 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Ústavní soud z citovaného rozhodnutí R 45/84 zjistil, že právní věta je uvedena z rozsudku Nejvyššího soud bývalého SSR z 15. 7. 1982, a zní Pokud měl soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry ve stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěrů druhého znaleckého posudku, pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Pokud by ani tak nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je nutno dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí.

Z napadeného rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že znalecký posudek znalce MUDr. P.T. vyústil v závěr, že K.N. starší trpěl od r. 1985 cévní poruchou a od r. 1988 bylo možno konstatovat i psychiatrickou diagnózu, kterou znalec označil jako vaskulární organickou somatopsychickou poruchu, která byla dána jeho mozkovým onemocněním. Znalec v rámci svého výslechu a poté i v rámci doplňujícího výslechu uvedl, že pravděpodobnost vaskulární demence je jasně nad 80 %, blíží se 100 %, ovšem nikdy nelze vyslovit jistotu rovnající se 100 v případě, kdy se jedná o závěry u již nežijící osoby.

2

Soud si vyžádal revizní znalecký posudek, který vypracovalo Psychiatrické centrum P. (dříve Výzkumný ústav psychiatrický), ze kterého zjistil, že K.N. st. v kritické době t. j. v říjnu 1989 netrpěl psychickými poruchami takového druhu a hloubky, aby jakkoli podstatněji narušovaly způsob jeho rozhodování o uzavření kupní smlouvy. Ke dni 11. 10. 1989 K.N. st. žádnou duševní poruchou netrpěl a všechny uváděné duševní příznaky byly projevem jeho stáří 83 let a cukrovky a byly v podstatě přiměřené věku. Pokud by se jednalo o demenci (zblbnutí), t. j. duševní poruchu takového druhu a stupně, která by u starých osob vylučovala právní způsobilost, musela by být již natolik hluboká a závažná, že by ji musel zpozorovat i laik. Posudkové závěry a odpovědi na otázky soudu byly u tohoto posudku diskutovány na shromáždění lékařů a psychologů Psychiatrického centra P. a byl s nimi vysloven souhlas. Rovněž i znalec předkládající tento posudek byl v řízení řádně vyslechnut a jeho výpověď byla doplněna ještě doplňujícím výslechem.

Soud I. stupně vzal za podklad svého rozhodnutí znalecký posudek Psychiatrického centra v P., neboť, jak dovodil, se nejedná o subjektivní názor jednoho znalce, nýbrž o kvalifikované a objektivní závěry lékařů a psychologů znaleckého u, to vše s přihlédnutím ke všem ostatním důkazům, zvláště k provedeným svědeckým výpovědím.

Odvolací soud potvrdil rozsudek obvodního soudu, ztotožnil se s jeho hodnocením provedených důkazů a uvedl, že sám žalobce (stěžovatel) nezpochybňuje konkrétní závěry psychiatrického u, ale pouze navrhuje ustanovit znalce dalšího : k tomu, podle názoru odvolacího soudu, není právní opodstatnění, neboť ve spise nejsou dva posudky se zcela kontradiktorními hypotézami, ale oba posudky se liší pouze v konkrétních závěrech.

Ústavní soud při hodnoceni podané ústavní stížnosti nemohl přehlédnout (jak vyplývá z provedených svědeckých výpovědí), že již v roce 1987 po rodinné poradě

3

mělo dojít k převodu otcova spoluvlastnického podílu ve výši 1/3 na jeho dceru a jejího manžela - V. a P.S. Tohoto jednání byl stěžovatel přítomen a souhlasil s tím, neboť tímto převodem mělo dojít k určité kompenzaci za možnost, která mu byla poskytnuta, aby si zřídil půdní vestavbu. Stěžovatel byl přítomen i části právního úkonu uzavírání kupní smlouvy dne 11. 10. 1989. Ani při jednom z těchto jednání nevznesl stěžovatel námitku proti právní nezpůsobilosti otce k právním úkonům. Otec K.N. ještě před uzavřením napadené kupní smlouvy, převedl 1/3 svého spoluvlastnického podílu na druhého syna M.N.

K.N. st. zemřel 31. 5. 1990. Stěžovatel teprve v r. 1992 podal svou žalobu na neplatnost právního úkonu uzavření kupní smlouvy, a to v důsledku neshod, které vznikly mezi sourozenci. Z tohoto hlediska se její podání jeví jako účelové.

Jednání stěžovatele v době uzavírání kupní smlouvy bylo v souladu se závěry znaleckého posudku Psychiatrického centra v P., podle kterého projevy demence, které mohly vést k omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům, musí být zřejmé i laikům. Stěžovatel, který" otce velmi dobře znal, sám na nic podobného v inkriminované době neupozornil, naopak s provedeným úkonem souhlasil. Pro toto posouzení je také rozhodující výpověď' a zpráva ošetřující lékařky MUDr. P., která u svého pacienta nikdy demenci nezpozorovala. Také státní notářka JUDr. A.P., která kupní smlouvu sepisovala, neshledala v chování prodávajícího žádné projevy, které by svědčily o jeho právní nezpůsobilosti.

Neobstojí ani poukaz na porušení citovaného R 45/84 Sbírky soudních rozhodnutí, neboť jednak se nejedná o zákonný předpis, jednak jeho znění se vztahuje na postup při rozhodování mezi dvěma znaleckými posudky individuelních soudních znalců. V daném případě se však jednalo o hodnocení individuelního znaleckého posudku v konkurenci s posudkem vědeckého u, který" měl funkci revizní.

4

Hodnocení dožádaných znaleckých posudků je čistě v kompetenci obecných soudů a pokud nedojde k porušení ústavních zákonů, je ingerence ústavního soudu nepřípustná. Ústavní soud neshledal porušení a násl. d a ani porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a proto byl nucen stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu ÚS

V Brně dne 18. srpna 1998

5