Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 59/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 21. 7. 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek V.Š., R.Š. a V.P., všech zastoupených advokátem JUDr. P.K., proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. července 1997, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností brojí stěžovatelky proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. července 1997 (sp. zn. ), s tvrzením, že tímto rozhodnutím obecného soudu byl porušen y a , a d, neboť bylo vydáno v rozporu s ust. , , a Porušení citovaných ustanovení y ČR a d spatřují stěžovatelky ve způsobu, jakým se Nejvyšší soud ČR vypořádal s jejich dovoláním a s jejich dovolacími důvody. Dále stěžovatelky ve své ústavní stížnosti vytýkají obecnému soudu, že se nedostatečně vypořádal s otázkou, kterou považují stěžovatelky za otázku zásadního právního významu, totiž

1

s otázkou rozsahu dokazování, zejména ve vztahu ke tvrzenému doručení výzvy k vydání nemovitostí. Nadto stěžovatelky ve své ústavní stížnosti tvrdí, že Městský soud v Praze, který jako soud odvolací vydal rozhodnutí, které bylo jimi posléze napadeno dovoláním, se nevypořádal s důkazy, které byly v řízení před soudem I. stupně provedeny, neboť tyto hodnotil v jejich neprospěch; navrhly proto, aby jak rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. července 1997 (sp. zn. ), tak rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 1996 (sp. zn. ) byly zrušeny.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstata posuzované ústavní stížnosti spočívá v právní polemice stěžovatelek se závěry obecných soudů, když svůj nesouhlas s nimi považují stěžovatelky za porušení již zmíněných článků d.

Ústavní soud ve své judikatuře již dříve dostatečně vyložil, za jakých okolností a podmínek je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se tato jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení, které před těmito soudy proběhlo. Pokud jde o tvrzené porušení a d Ústavní soud neshledal, že by postupem obecných soudů byly stěžovatelky zkráceny na svém právu na spravedlivý proces tak, jak je v označeném ustanovení d zaručeno, a jak bylo toto právo Ústavním soudem opakovaně v jeho ustálené judikatuře vyloženo. Tvrdí-li stěžovatelky, že byly na tomto právu zkráceny tím, že obecné soudy dospěly k jinému právnímu závěru než ony, a neuvádí-li nic, co by svědčilo o porušení zmíněných článků d, nezbývá, než takovéto tvrzení stěžovatelek hodnotit jako pouhou polemiku s právními závěry obecných soudů a v důsledku toho pak i zde stěžovatelky odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu stran znaků spravedlivého procesu plynoucího z páté hlavy d (kupř.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), aniž by se jevilo potřebné důvody tam uvedené dále rozvádět.

Obdobně Ústavní soud neshledal důvodné námitky stran hodnocení důkazů obecnými soudy, neboť z odůvodnění rozsudků obecných soudů je dostatečně zřejmé, že obecné soudy se v řízení o uplatněném nároku stěžovatelek jednak vypořádaly se všemi důkazy tak, jak tyto

byly provedeny, jednak že rozsah dokazování byl k potřebnému zjištění skutkového stavu a z nich vyloženým právním závěrům dostatečný.

Pokud stěžovatelky ve své ústavní stížnosti vyvozují porušení ústavně zaručeného základního práva plynoucího z d, tak i zde - obdobně jak tomu bylo stran dříve zmíněných námitek - postačí odkázat je na již dříve podaný výklad (srov. např.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 41, vydání 1. Praha, 1995) stran ústavní povahy tohoto práva a důvodů, proč pouhý spor o vlastnictví ústavní ochrany nepožívá a ani požívat nemůže.

Jen pro úplnost zbývá posléze dodat, že ani samotná ústavní stížnost stěžovatelek nesplňovala zákonem předepsané formální náležitosti, neboť předložená plná moc právního zástupce stěžovatelek nesplňovala náležitosti plné moci k zastupování v řízení před Ústavním soudem ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona); vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla shledána jako zjevně neopodstatněná, nejevilo se však účelné vést stěžovatelky k odstranění těchto vad.

Pro takto vyložené důvody je ústavní stížnost stěžovatelek zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti plyne jak z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno, tak ze samotné povahy jejich důvodů; nezbylo proto než rozhodnout o ústavní stížnosti stěžovatelek odmítavým výrokem tak, jak z výroku tohoto usnesení je patrno [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 21. července 1998

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu Ústavního soudu