Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 29/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J.G., zastoupené JUDr. Z.L., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 12. 1997, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 21. 7. 1998 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností napadla stěžovatelka pravomocné usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 12. 1997 (sp. zn. ), jímž bylo zastaveno řízení o žalobě stěžovatelky proti rozhodnutí správního orgánu, s tvrzením, že napadeným rozhodnutím vrchní soud, jako orgán veřejné moci, porušil její právo na spravedlivý soudní proces. Porušení tohoto práva spatřuje stěžovatelka v tom, že vrchní soud neprojednal její žalobu proti rozhodnutí správního orgánu (tj. proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu ze dne 3. 7. 1996, čj. 682/96-3152, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu ze dne 8. 1. 1996, čj. PÚ/1572/91/Vch/5, jímž bylo rozhodnuto o tom, že stěžovatelka není účastníkem správního řízení o nároku na vydání nemovitostí podle ) a řízení o této žalobě bez nařízení jednání zastavil

1

s odůvodněním, že soudy nepřezkoumávají rozhodnutí správních orgánů, které mají povahu rozhodnutí předběžných, procesních nebo pořádkových.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda [ , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona]. Ústavní stížnost je však nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( zákona).

Ústavní stížnost stěžovatelky směřuje proti usnesení vrchního soudu, kterým bylo rozhodnuto o žalobě stěžovatelky na soudní přezkum rozhodnutí správního orgánu (označeného shora). Pokud vrchní soud přisvědčil závěrům správního orgánu a shodně s tímto rozhodl, že stěžovatelka není účastníkem správního řízení, je rozhodnutí rozhodnutím procesní povahy ve smyslu ust. a přezkum takovýchto rozhodnutí obecnými soudy je vyloučen ze zákona. Ústavní soud pak nepřisvědčil závěrům stěžovatelky spočívajících v tvrzení, že se nemůže domáhat své ochrany v soudním řízení, neboť se nedoví o skončení řízení před správními orgány. V souladu s platnou právní úpravou ( ) může být osobou oprávněnou k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu fyzická osoba, která o sobě tvrdí, že jako účastník správního řízení byla rozhodnutím správního orgánu zkrácena ve svých právech nebo s ní nebylo ve správním řízení jako s účastníkem jednáno, ačkoli s ní jako s účastníkem jednáno být mělo. Citované ustanovení proto nelze vykládat tak, jak dovozuje stěžovatelka ve své ústavní stížnosti, a proto se Ústavní soud ztotožnil se závěry obecného soudu, obsaženými v jeho rozhodnutí, ve kterých obecný soud uzavřel, že stěžovatelce nic nebrání v tom, aby ve smyslu citovaného ustanovení podala žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve věci samé.

V této souvislosti považuje Ústavní soud za nezbytné připomenout, že ani samotná ústavní stížnost stěžovatelky nesplňovala formální náležitosti, protože zejména předložená plná moc právního zástupce stěžovatelky nesplňuje náležitosti plné moci k zastupování v řízení před Ústavním soudem, neboť zástupce není oprávněn v řízení před Ústavním

2

soudem nechat se zastoupit dalším zástupcem, proto předloženou plnou moc zástupce stěžovatelky pro řízení před Ústavním soudem nelze považovat za řádnou plnou moc pro její formální nedostatky spočívající v nepřípustné substituční doložce. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla nepřípustná, nejevilo se účelné vést stěžovatelku k odstranění těchto vad plné moci.

Stěžovatelka podala nepřípustnou ústavní stížnost, nezbylo proto, než o ní rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení se stalo [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 21. července 1998

JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu