Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 143/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 21. 7. 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J.A., zastoupené advokátem Mgr. O.S., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. ledna 1998, sp. zn. a , a návrhu na zrušení , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, označenou jako stížnost "na průtahy v řízení o opravném prostředku", s odkazem na Ústavnímu soudu vylíčený časový průběh dlouholetého sporu vedeného před obecnými soudy v režimu , stěžovatelka navrhla - po výzvě Ústavního soudu - aby Ústavní soud svým nálezem vyslovil, že "k zabránění vzniku vážné a neodvratitelné újmy soud nařizuje, aby ve shora uvedené věci o podaném dovolání Nejvyššímu soudu ČR ze dne 26. 2. 1998 bylo urychleně nařízeno jednání, a v případě, že Nejvyšší soud ve věci rozhodne tak, že bude třeba dalších jednání u soudů ČR, tato jednání navazovala neprodleně, a to tak, aby v co nejbližší možné době bylo přijato konečné

1

spravedlivé rozhodnutí"; opřela tedy stěžovatelka svůj návrh zřejmě o ustanovení

Dle označeného zákonného ustanovení Ústavní soud nepřihlédne k důvodům nepřípustnosti ústavní stížnosti, jestliže dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma; podle přesvědčení Ústavního soudu tomuto zákonnému ustanovení, přesněji pojmu "řízení o opravném prostředku" nutno rozumět tak, že se - bez časové či jiné souvislosti s předchozími stádii řízení prolamuje zásada přezkumu (pravomocných) rozhodnutí, jimiž bylo rozhodnuto o posledním prostředku, který zákon k ochraně (ústavně zaručeného základního) práva poskytuje ( al. 2 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a dovoluje, za splnění dalších podmínek (existující či potencionální vážná a neodvratitelná újma), ingerenci Ústavního soudu do dosud před obecnými soudy neskončeného řízení, přičemž ke značným průtahům dochází nikoli v předchozích stádiích řízení, ale právě jen v řízení opravném. Z této zásady současně také plyne, že z obsahu ústavní stížnosti, jako návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (ve vztahu k rozhodnutí obecného soudu, jehož se opravný prostředek týká), musí být patrno, co se ústavní stížností sleduje a čeho se jí stěžovatel domáhá ( zákona).

Takto stanoveným zákonným podmínkám posuzovaná ústavní stížnost nevyhovuje.

Předně z předloženého rozhodnutí obecného soudu a z tvrzení stěžovatelky samotné je patrno, že v rozsudku ze dne 13. ledna 1998 Krajský soud v Praze ( a 551/97), jako soud odvolací, samostatným výrokem připustil dovolání (z důvodu ust. ), a že tento opravný prostředek byl stěžovatelkou podán dne 26. února 1998; za této situace je očividné, že v opravném řízení ani nejširším výkladem existenci značných průtahů dovodit nelze a že stěžovatelkou formulované návrhové žádání (petit) nemá oporu v zákoně; nadto formální vada vytknutá stěžovatelce Ústavním soudem (č. l. 10), především ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu, ve stanovené lhůtě jí odstraněna nebyla.

Jakkoli řízení stěžovatelkou zahájené před obecnými soudy v březnu 1992 se jeví jako řízení poznamenané průtahy, z důvodů vpředu vyložených nezbylo, než posuzovanou ústavní stížnost shledat jednak jako formálně vadnou, jednak jako zjevně neopodstatněnou a rozhodnout o ní odmítavým výrokem, jak ze znělky tohoto usnesení je patrno [§ 43 odst. 2

2

písm. a) zákona], když tento výrok současně představuje procesní překážku k projednání spolu podaného návrhu na zrušení jednotlivého ustanovení (k tomu srov.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., um. č. 22, vydání 1., Praha, 1996).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 21. července 1998

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu Ústavního soudu