Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
31840.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 102/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka, o ústavní stížnosti navrhovatele B., zastoupeného advokátem JUDr. R.F., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. prosince 1997, sp. zn. 31 Ca 90/97 a navazujícímu rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 2. dubna 1997, čj. PÚ 947!97-3651 SR (21100112), takto:
Návrh se odmítá. Odůvodnění :
Navrhovatel podal dne 4. března 1998 ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. 3. 1998. Ve stížnosti se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 1997, čj. 31 Ca 90/97 -23 a navazujícího rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 2. 4. 1997, čj. PÚ 947197-3651 SR (21/00/12), s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva. Zároveň navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové.
Ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 31 Ca 90/97 a spisu O.Ú., okresního pozemkového úřadu, čj. PÚ 947/97-3651 SR, které si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím O.Ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 2. 4. 1997, čj. PÚ 947/97-3651 SR, bylo určeno, že pan V.B. je vlastníkem dílny s přístřeškem na stavební parcele č. 276, skladu P na stav. parcele č. 299 a panelové vozovky na parcele č. 1779 v k.ú. B. (dále jen "předmětné nemovitosti"). Pozemkový úřad odůvodnil své rozhodnutí tím, že oprávněná osoba uplatnila žádost o restituci v souladu s ustanovením § 9 a 13 zákona č. 229/991 Sb. Protože nedošlo k dohodě o vydání nemovitostí - pozemků v k.ú. B., rozhodl o jejich vlastnictví okresní pozemkový úřad rozhodnutím, čj. PÚ 5029/94-1828 SR. V souladu s ustanovením § 11 odst. 7 a § 13 zákona č. 195/993 Sb., požádala oprávněná osoba následně rovněž o vydání předmětných nemovitostí v držení povinné osoby, která zajišťuje zemědělskou výrobu. Okresní pozemkový úřad dospěl k závěru, že oprávněné osobě lze vydat v souladu s ust. § 7 zákona o půdě i stavby ve vlastnictví povinné osoby. V citovaném ustanovení je vydání staveb podmíněno existencí nevypořádaných nároků oprávněné osoby vůči povinné osobě ve výši nejméně 50 % ceny vydávaných staveb. Cena vydávaných staveb je podle znaleckého posudku 2.065.952,54 Kč. Polovina z této částky je 1.032.796,27 Kč. Celková částka nevypořádaných pohledávek činila 1.281.270,47 Kč, to jest 62,03 % ceny staveb.
Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel, jako povinná osoba, odvolání, v němž namítal, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon. K jeho porušení mělo dojít tím, že v odůvodnění rozhodnutí pozemkový úřad neuvedl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a na základě čeho rozhodl o vydání staveb ve vlastnictví navrhovatele. Navíc budova dílen, jejíž vydání oprávněná osoba také požaduje, je jediným technickým zázemím družstva, které je potřebné k údržbě a opravám používané zemědělské techniky.
Krajský soud v Hradci Králové dne 19. 12. 1997 rozsudkem, čj. 31 Ca 90/97 -23, rozhodnutí pozemkového úřadu potvrdil. V odůvodnění stručně uvedl, že pozemkový úřad vycházel z náležitě zjištěného skutkového stavu a při rozhodování přihlížel ke všem námitkám povinné osoby. Rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právem, je logicky a přesvědčivě odůvodněné.
Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel včas ústavní stížnost, v níž namítal, že rozsudkem krajského soudu bylo porušeno jeho ústavní právo dané čl. 11 odst. 1 až 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina "). Navrhovatel namítal, že pozemkový úřad i soud nesprávně aplikovaly ust. § 11 odst. 7 zákona č. 229/1991 Sb. , z něhož vyplývá, že je-li na pozemku stavba ve vlastnictví povinné osoby, která zajišťuje zemědělskou výrobu, nebo stavba ve vlastnictví státu a má-li oprávněná osoba vůči povinné osobě nebo státu nevypořádané nároky na poskytnutí náhrad nebo na vydání majetkového podílu dle zákona č. 42/1992 Sb. , ve výši nejméně 50 % ceny stavby, může rozhodnout pozemkový úřad na návrh oprávněné osoby o vydání pozemku i se stavbou. Při výkladu citovaného zákona však nelze, podle navrhovatele, pominout čl. 11 odst. 1 Listin y. Povinná osoba B., nabyla předmětné nemovitosti do svého vlastnictví právně relevantním způsobem a neměla s křivdami, které se oprávněné osobě staly, nikdy nic společného. Důvodem restitucí je ale výlučně protiprávnost a znamená obnovení původního právního stavu. Při vydání předmětných nemovitosti však o obnovení původního právního stavu nejde. Soud se s touto skutečností nevypořádal. Dále navrhovatel namítal, že pozemkový úřad nesprávně zhodnotil provedené důkazy, neboť oprávněná osoba nedoložila v zákonné lhůtě výši svých nevypořádaných nároků, čímž její právo na vydání staveb zaniklo. Výklad zákona, provedený soudem, pak vytváří v rámci odstraňování starých křivd křivdy nové. Navrhovatel zároveň žádal, aby Ústavní soud vydal předběžné opatření, kterým by pozastavil výkon napadeného rozhodnutí.
Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření ze dne 9. 4. 1998 uvedl, že při svém rozhodování respektoval nález Ústavního soudu č. 131/1994 Sb. V ostatním odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku.
Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 , čl. 90 Ústav y ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobo d a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústav y ČR.
Pokud jde o jednotlivá namítaná porušení základních práv a svobod, Ústavní soud konstatoval, že čl. 11 odst. 1 až 4 Listin y poskytuje ochranu vlastnictví, avšak
pouze vlastnictví skutečnému, nikoliv jen tvrzenému nebo domnělému. V napadeném řízení nebylo zpochybněno právo navrhovatele vlastnit majetek, ani nebyl jeho vlastnickému právu dán jiný obsah. Ustanovení odst. 2 citovaného článku zmocňuje zákon k určení, který majetek může být výhradně ve vlastnictví státu či určených právnických osob a je v daných souvislostech nepoužitelné. Odst. 3 citovaného článku stanoví, že vlastnictví nesmí být zneužito na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. V daném případě nebylo předmětem sporu nějaké zneužívání vlastnictví, ale určení vlastníka předmětných nemovitostí. Ve vztahu k odst. 4 citovaného článku, který se dotýká vyvlastnění nebo nuceného omezení vlastnického práva, pak odkazuje Ústavní soud na svůj nález č. 131/1994 Sb., ve kterém zmíněnou otázku vyřešil.
Čl. 36 odst. 1 Listin y určuje, že každý se může stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Ani toto základní právo navrhovatele nebylo porušeno. Navrhovateli bylo umožněno, aby se obrátil se svou žalobou na obecný soud, který celou věc projednal ve veřejném zasedání a podle práva ve věci rozhodl.
Namítané porušení čl. 37 odst. 1 Listin y rovněž Ústavní soud nezjistil. Z ústavní stížnosti není ani zřejmé, jak by mohlo být tam uvedené právo postupem soudu porušeno, neboť se týká odepření výpovědi v souvislosti s možným trestním stíháním.
Nutno tedy konstatovat, že v daném případě v řízení před obecným soudem nedošlo k porušení základních práv či svobod, zaručených ústavními zákony nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústav y. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh podle § 43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout. S ohledem na to, že návrhu nebylo vyhověno meritorně, nevydal Ústavní soud ani požadované předběžné opatření.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Pavel Holländer předseda senátu Ústavního soudu
V Brně dne 21. července 1998