Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 461/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 21. 7. 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J.D., zastoupeného advokátem JUDr. J.P., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 6. 1997, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 18. 4. 1996, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností napadl stěžovatel pravomocného rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 3. 6. 1997 (sp. zn. ), jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 18. 4. 1996 (sp. zn. ), a tvrdil, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva, zejména ta daná y, a d. Porušení těchto stěžovatel spatřuje v tom, že obecné soudy ve svých rozhodnutích dospěly na základě provedeného dokazování k jiným právním závěrům než on a že v důsledku toho zamítly jím uplatňovaný nárok na peněžitou náhradu.

V další části své ústavní stížnosti pak stěžovatel vede právní a skutkovou polemiku se závěry obecných soudů, a to ve vztahu k hodnocení provedených důkazů a ve vztahu k jeho návrhům na další doplnění dokazování.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel svoji ústavní stížnost podkládá polemikou s právními závěry obecných soudů, které rozhodovaly v řízení o jím uplatněném nároku na peněžité plnění (na zaplacení částky 238.824,- Kč), a dále polemikou se způsobem a významem hodnocení provedených důkazů, když závěrem ve své ústavní stížnosti dovozuje, že obecné soudy měly provedené důkazy vyhodnotit v jeho prospěch a jeho návrhu vyhovět.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již dříve vyložil, za jakých podmínek je oprávněn zasahovat do činnosti obecných soudů, a proto postačí na ně stěžovatele odkázat (viz Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1 až 8, kupř. nález

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 10, vydání 1. Praha, 1995) a jen stručně připomenout, že Ústavní soud, jako orgán ochrany ústavnosti stojící mimo soustavu soudů obecných ( úst. zák. ), je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, jestliže obecné soudy nepostupují v souladu s d, zejména pak s obsahem její hlavy páté, a jestliže tak svým postupem porušují zásady spravedlivého procesu. Respektují-li obecné soudy ve své jurisdikci jak podmínky dané procesními předpisy, v posuzované věci podmínky , tak kautely plynoucí z ústavního pořádku republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu jurisdikcí obecných soudů přezkoumávat.

Ústavní soud neshledal, že by ve stěžovatelově věci postupem obecných soudů došlo k porušení ustanovení páté hlavy d ( d) a pokud jde o tvrzená porušení d, i zde je třeba stěžovatele odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, v níž Ústavní soud vyložil, jak ústavní ochraně z tohoto článku plynoucí rozumět a za jakých podmínek je lze poskytnout (kupř.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994).

Posuzovaná ústavní stížnost byla proto shledána jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti plyne jak z povahy stěžovatelem tvrzených důvodů, tak z ustálené judikatury Ústavního soudu, na níž bylo příkladmo odkázáno.

Nezbylo proto, než o podané ústavní stížnosti rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení se stalo [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( , ve znění pozdějších předpisů).

V Brně dne 21. července 1998 JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu Ústavního soudu