Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
29561.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 447/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelů ing. J.S. a M.S., roz. S., obou zastoupených advokátkou JUDr. E.V., proti rozsudku Okresního soudu vÚstí nad Orlicí ze dne 18. 12. 1996, čj. 5 C 130/96 - 49, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 9. 1997, čj. 19 Co 120/97 - 64,
t a k t o
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á
O d ů v o d n ě n í
Stěžovatelé podali návrh na. zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 25. 11. 1997, označeným jako ústavní stížnost.
Stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené rozsudky Okresního soudu v Ústi nad Orlicí a Krajského
1
soudu v Hradci Králové, protože soud I. stupně zamítl jejich žalobu na Kč 540 442,91 s příslušenstvím jako škodu, která jim vznikla znehodnocením domu se stavební parcelou č. 40 v obci V. a tuto úhradu požadovali podle § 23 zákona č. 229/1991 Sb. společně a nerozdílně od České republiky - Okresního úřadu v Ú.O., od D. V. a od Obce V. Krajský soud v Hradci Králové rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil.
Stěžovatelé v rozhodnutí obou soudů spatřují porušení svého základního práva zaručeného ústavo u ČR, tj. práva vlastnit majetek podle čl. 11 (nesprávně uveden čl. 10 ) Listiny základních práv a svobo d, zejména odst. 1, kde je zakotveno, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu; jakož i práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d, kterou jim neposkytly ani soud prvního stupně ani soud odvolací.
Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti vesměs opakují argumentaci již uplatněnou v soudním řízení, tj. především vyjadřují odlišný názor na výklad citovaných ustanovení zákona č.
Ve věci je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústav y ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a tato činnost není zaměřena na eventuální porušení běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. občanským soudním řádem , pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústav y ČR. Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv.
2
právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jinak nepřikročuje k hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.
Jestliže se namítá porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobo d, pak je si třeba z obecného pohledu uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z Listiny základních práv a svobo d, jakož i z úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Není ani úkolem Ústavního soudu napravovat situaci, kdy stěžovatel v řízení neunesl důkazní břemeno.
Soudní moc, tak jak je konstituována Ústavo u ČR, je svěřena soudům především k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 ), přičemž soudce je při výkonu
své funkce nezávislý a nestranný (čl. 82 odst. 1 ). Důsledkem nezávislosti soudcovské moci je mimo jiné i to, že obecné soudy jsou při zjišťování skutkového stavu věci vázány toliko zákonem (čl. 95 odst. 1 ), v daném případě - co do důkazní stránky věci - ustanoveními občanského soudního řádu . Pokud jde o dokazování v civilním soudním řízení, občanský soudní řád hovoří o právu vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny (§ 123 ), stvrzuje zásadu tzv. volného hodnocení důkazů (§ 132 ) a především však stanoví, že soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede (§ 120 ). Povinností soudu je přitom řádně odůvodnit, proč navrhované důkazy provedeny nebyly, což
v tomto případě krajský soud učinil.
3
Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavních procesních ani jiných ústavně zaručených práv, senátu nezbylo než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, v platném znění, návrh odmítnout jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. července 1998 JUDr. Vladimír Paul
předseda I. senátu Ústavního soudu