Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 241/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivy Brožové a soudců Vojtěcha Cepla a Antonína Procházky v právní věci stěžovatele společnosti I., zastoupené advokátem JUDr. O.B., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 1997, čj. , ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci, a návrhu na zrušení ustanovení , a na odložení vykonatelnosti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 1998, čj. , t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se s odvoláním na porušení a d (dále jen " ") dovolával zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, zrušení ustanovení , a odložení vykonatelnosti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 1998, čj. . Citovanými rozhodnutími byl zamítnut jeho návrh na nařízení předběžného opatření vůči společnosti J., spočívajícího v zákazu nakládání se 764 ks akcií společnosti Ž. Jako důvod zamítnutí soud uvedl, že stěžovatel nedoložil, že žalovaná společnost je vlastníkem a držitelem předmětných akcií, stěžovatel tak dle soudu nepostupoval v souladu s ustanovení a Stěžovatel poukazuje na to, že soud opomenul ustanovení , dle kterého může provést i jiné než účastníky navržené důkazy, pokud jejich potřeba vyšla najevo. Stěžovatel nemohl vyhovět soudu v žádosti o doložení vlastnictví akcií, neboť společnost Ž., má akcie listinné, které nejsou veřejně obchodovatelné, a není proto možné požádat v souladu s zákona o cenných papírech Střediska cenných papírů o sdělení majitelů akcií nad 10% a seznam akcionářů, které je společnost povinna vést dle obchodního zákoníku, společnost nevede. Stěžovatel tak měl možnost doložit svá tvrzení jen zápisy z jednání představenstva, kde jednatel žalované společnosti jednoznačně prohlásil, že jeho společnost je držitelem předmětných akcií. Neprovedením výslechu účastníků řízení ve věci tak došlo k porušení jeho základních práv a svobod, zejména mu bylo odepřeno právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ze stejného důvodu považuje ustanovení za ustanovení, které je v rozporu s u, přičemž pojmem "stanovený postup" se rozumí možnost osobního přístupu účastníka k soudu, jeho výslechu a projednání věci v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

Ústavní soud přezkoumal stížnost spolu s připojenými napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že není důvodná.

Ústavní soud již v řadě předchozích rozhodnutí konstatoval, že není třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným a není oprávněn do jejich činnosti zasahovat, pokud tyto postupují v

souladu s obsahem hlavy páté y. Z ústavního principu nezávislosti soudu ( y ČR) vyplývá také zásada volného hodnocení důkazů. Jestliže tedy obecný soud respektuje podmínky dané zákonnými ustanoveními ( ), jak tomu také bylo v dané věci, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení a rozsah provedených důkazů, a to ani tehdy, pokud by se závěry obecných soudů neztotožňoval, neboť by tím zasahoval do zmíněného ústavního principu. Podstatou ústavní stížnosti je však právě nesouhlas s rozsahem provedeného dokazování ohledně návrhu na nařízení předběžného opatření a polemika se závěry obecných soudů v této věci. Mimo uvedené platí, že ústavní stížnost je krajním prostředkem ochrany práv, což jinými slovy znamená, že pojmově řízení před Ústavním soudem nepřichází v úvahu tam, kde je napadeno rozhodnutí charakteristické svou zatímní, předběžnou a dočasnou povahou, které ještě nevylučuje, že ochrana právům stěžovatele bude v souvislosti s rozhodnutím ve věci neplatnosti realizovaného převodu poskytnuta. Uvedené skutečnosti jsou natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle ustanovení , ve znění , odmítnout jako zjevně neopodstatněný.

Návrhem na zrušení napadeného ustanovení se Ústavní soud nezabýval, neboť takový postup by byl možný, jen kdyby ústavní stížnost přijal. Ze stejného důvodu se nezabýval návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 30. 7. 1998 předsedkyně senátu Ústavního soudu