Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 356/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Evy Zarembové a JUDr. Vladimíra Čermáka o ústavní stížnosti H.P. a L.F., zastoupených advokátem JUDr. B.G., proti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 5. 8. 1997,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé se svou včas podanou ústavní stížností domáhají, s odvoláním na Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a d (dále jen " "), zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. , ze dne 23.4.1997, byl druhý stěžovatel uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle ustanovení § 156 odst. 3 trestního zákona, přičemž soud současně upustil podle § 24 odst. 1 písm. a) trestního zákona od potrestání. Písemné vyhotovení rozsudku neobsahuje odůvodnění, neboť druhý stěžovatel i státní zástupce se vzdali odvolání. Ve lhůtě 8 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku obviněnému napadla tento rozsudek odvoláním první stěžovatelka, jakožto družka obviněného. Městský soud v Praze však svým usnesením, sp. zn. , ze dne 5.8.1997, její odvolání zamítl z důvodu, že bylo podáno osobou neoprávněnou, neboť rozsudek již nabyl právní moci dnem 28.4.1997. Stěžovatelé mají zato, že k zamítnutí odvolání nebyl dán zákonný důvod, neboť skutečnost, že se obviněný i státní zástupce vzdali práva odvolání, nezpůsobuje sama o sobě právní moc rozsudku a nezbavuje práva podat

2

odvolání osoby uvedené v § 247 odst. 2 trestního řádu. Protože odvolání podané první stěžovatelkou ve prospěch druhého stěžovatele bylo podáno ve lhůtě 8 dnů ode dne doručení rozsudku obviněnému, bylo podle názoru stěžovatelů rozhodnutím Městského soudu v Praze dotčenu jejich základní právo na spravedlivé projednání věci zaručené v Úmluvy a právo na soudní ochranu podle odst. I y. Stěžovatelé proto navrhují, aby Ústavní soud stížností napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. . Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a připojeného soudního spisu dospěl Ústavní soud k závěru, že Ústavní stížnost není opodstatněná.

Jak Ústavní soud z připojeného soudního spisu zjistil, obžalovaný se do protokolu o hlavním líčení vzdal právu odvolání s tím, že si nepřeje odvolání osob uvedených v § 247 odst. 2 trestního řádu (č. l. 204). Státní zástupkyně se vzdala odvolání dne 28.4.1997, a to v průběhu lhůty stanovené jí soudem (§ 314d odst. 2 trestního řádu). V návaznosti na tyto skutečnosti považoval Městský soud v Praze daný rozsudek za pravomocný dnem 28.4.1997 a odvolání první stěžovatelky, jako družky odsouzeného, zamítl, neboť toto odvolání bylo padle jeho názoru podáno osobou neoprávněnou.

Odvoláním jako opravným prostředkem lze napadnout pouze dosud nepravomocný rozsudek soudu, který o věci rozhodoval v prvním stupni. Městský soud v Praze, jako soud II. stupně, který v dané věci rozhodoval o odvolání první stěžovatelky, vyšel z ustanovení § 139 odst. 1 trestního řádu, jež stanoví, že rozsudek je pravomocný podle písm. b) uvedeného ustanovení také tehdy, jestliže se oprávněné osoby odvolání výslovně vzdaly neboje výslovně vzaly zpět. Oprávněnými osobami k podání odvolání jsou i osoby uvedené v ustanovení § 247 odst. 2 trestního řádu, které mohou rozsudek napadnout ve prospěch obžalovaného. Nemohou tak však učinit proti vůli obžalovaného, která však musí být projevena způsobem nevzbuzujícím pochybnost. V případech, kdy obžalovaný výslovně prohlásí, že si nepřeje, aby kterákoliv osoba z osob uvedených v § 247 odst. 2 trestního řádu podala proti rozsudku odvolání, a i obžalovaný sám a státní zástupce se odvolání vzdali, jak se v daném případě i stalo, nastává právní moc okamžikem vzdání se odvolání, neboť v takovém případě k uvedenému okamžiku zde již není žádná osoba oprávněná odvolání podal a zároveň také není v běhu žádné odvolání. Z tohoto právního názoru vycházel ve svém rozhodnutí i Městský soud v Praze, v jehož postupu a rozhodnutí tak nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo tomu, že stížností napadeným rozhodnutím Městského soudu v Praze došlo k tvrzenému zásahu do ústavně zaručených základních práv stěžovatelů. Z uvedených důvodů byla proto Ústavní

stížnost podle písni. a) , ve znění , odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. července 1998

JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu