Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 21/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka o ústavní stížnosti navrhovatele L., zastoupené advokátem JUDr. V.Ř., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Navrhovatel podal dne 16. 1. 1998 ústavní stížnost, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26.11.1997, sp. zn. , s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva.

Ústavní soud si vyžádal spis Městského soudu v Praze, sp. zn. a z něj zjistil, že F.ú. vydal dne 28.2.1996 platební výměr, čj. 8589/2.2/96/1748, jímž vyměřil navrhovateli daň z obratu ve výši 4 416 000,- Kč. V odůvodnění rozhodnutí F.ú. uvedl, že kontrolou provedenou dne 16.1.1996 zjistil, že fakturou ze dne 18.2.1992 byla fakturována navrhovatelem společnosti K., částka 3 072 000,- Kč, bez daně z obratu, za dodání cca 480 000

1

krabiček cigaret. Společnost K., však nebyla pro F.ú. registrována k dani z obratu, což znamená, že navrhovatel byl považován pro účely této daně za konečného spotřebitele a byl povinen odvést příslušnou daň z obratu ve stanovené výši.

Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel dne 7. 3. 1996 odvolání, v němž namítal, že firma K. je řádně požádala o dodání zboží a o fakturaci ceny bez daně z obratu, neboť zboží je určeno pro export. Zástupce firmy předložil fotokopii výpisu z podnikového rejstříku a navrhovatel dále postupoval podle platných předpisů. Daň z obratu by tedy měla zaplatit firma K., popř. firma S., která prodala zmíněné zboží navrhovateli.

FŘ dne 13.8.1996, pod čj. FŘ4859/3/96, odvolání zamítlo. V odůvodnění uvedlo, že dali byla dodatečně vyměřena správně. Plátcem daně z obratu je obchodní společnost. Aby však obchodní společnost mohla uzavírat právní vztahy, musí být podle ust. § 107 hospodářského zákoníku zapsána do podnikového rejstříku. Z šetření provedeného F.ú., bylo zjištěno, že Krajský obchodní soud v Praze neregistroval subjekt K., a rovněž ČSÚ F.ú. dne 25. ledna 1996 sdělil, že uvedené IČO je neplatné. Z toho vyplývá, že nebyla splněna podmínka stanovená odst. 13 společných ustanovení Sazebníku, který je přílohou , kterou se provádí zákon o dani z obratu. Tím došlo k tomu, že odpovědnost za správnou fakturaci nese společnost L., a daň jí byla správně doměřena.

Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel žalobu o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu k Městskému soudu v Praze. V žalobě v podstatě opakoval námitky uvedené v odvolání proti rozhodnutí F.ú.

Městský soud v Praze dne 26.11.1997 rozsudkem, čj. -25, žalobu

zamítl. V odůvodnění uvedl, že z věcného hlediska je předmětem sporu otázka, kontu měla být daň z obratu vyměřena. V předmětné věci je třeba především vycházet z toho, že zboží bylo určeno na vývoz. Odběratel zboží, prezentující se pod názvem K., nebyl zapsán v obchodním rejstříku, šlo tedy o neexistující subjekt. Na uvedeného odběratele se tedy nevztahoval Sazebník daně z obratu. Fakticky tedy

2

uskutečnil prodej výrobků tomu, na koho se ustanovení Sazebníku daně z obratu nevztahovalo. K prodeji proto mělo dojít za cenu s daní z obratu.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 1997, čj. -25, podal navrhovatel včas ústavní stížnost, v níž namítal, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva a to zejména a 3, a 1 odst. 5 d (dále jen " "). Ve stížnosti nejprve uvádí skutečnosti tak, jak je uvedl již v žalobě podané Městskému soudu v Praze. Polemizuje s právními závěry jak FŘ, tak Městského soudu v Praze a to v duchu svých námitek, podaných již těmto orgánům.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 10. 2. 1998 odkázal na odůvodnění svého rozsudku. Uvedl, že daň byla podle jeho názoru vyměřena v souladu se zákonem a nedošlo tedy k porušení ústavních práv a základních svobod, jak namítal navrhovatel.

Podstata navrhovatelovy ústavní stížnosti je v polemice s právními závěry finančních orgánů a soudu, a to ve stejném smyslu i rozsahu. To plyne také z odvolání navrhovatele v řízení před FŘ. Těmito námitkami se Městský soud zabýval a v odůvodnění svého rozhodnutí se s nimi také náležitě vypořádal. Pokud jde o hodnocení důkazů, postupoval ve shodě s ust. Ústavní soud však vážil i to, zda v navrhovatelově věci postupem obecných soudů nedošlo k porušení zmíněných ústavních principů. Pochybení však ani tu neshledal. Z ústavního principu nezávislosti soudu ( y ČR) plyne také zásada volného hodnocení důkazů ( ). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují (jak se i stalo) kautely dané ustanoveními , nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy.

Z obsahu spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. , plyne, že soud respektoval zásadu rovnosti účastníků v řízení ve smyslu y, jakož i další zásady, plynoucí z y. Soud totiž věc na základě žaloby a za přítomností stran, řádně projednal a dodržel přitom všechny zásady spravedlivého procesu, uvedené v příslušných ustanoveních Proto ani z těchto hledisek nelze jeho rozhodnutí nic zásadního vytknout. Nutno proto konstatovat, že v daném případě

lll. ÚS 21/98

v řízení před Městským soudem nedošlo k porušení základních práv či svobod, zamčených ústavními zákony nebo mezinárodní smlouvou bodle y.

V této souvislosti je třeba konstatoval i skutečnost, že podle sdělení MZ, byla na ing. M.S., jednatele Firmy L., spol. s r.o. (tedy jednatele navrhovatele) v souvislosti s věcí, která je předmětem ústavní stížnosti, v roce 1996 podána obžaloba pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 148 odst. 1, 3 trestního zákona, sp. zn. 46T21/96. Věc dosud nebyla pravomocně skončena.

S ohledem na uvedené skutečnosti proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 18211993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, odmítnout.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. července 1998

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu