Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 109/98

Č E S K Á R E P U B L I K A

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti M.Š., zastoupeného advokátem JUDr. B.G., proti usnesení Městského soudu v Praze z 26.1.1998 sp. zn. o vyloučení soudců, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a České republiky Ministerstva spravedlnosti jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Stěžovatel podal dne 11.3.1998 ústavní stížnost proti pravomocnému usnesení Městského soudu v Praze z 26.1.1998 sp. zn. , jímž byli někteří soudci Obvodního soudu pro Prahu 5 vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. a navrhl zrušení tohoto rozhodnutí, neboť v rozporu s a 2 d byl odňat svému zákonnému soudci a před vydáním usnesení nedostal příležitost k návrhu na vyloučení soudců se vyjádřit.

Předsedkyně příslušného senátu Městského soudu v Praze navrhla zamítnutí ústavní stížnosti, neboť napadeným rozhodnutím nebyla dotčena práva účastníků. Uvedla, že usnesení bylo vydáno na základě vyjádření soudců, kteří sdělili, že jejich vztah k žalobci je negativní z důvodu jeho výpadů proti soudci OS JUDr. V.K.

Ministerstvo spravedlnosti jako účastník předchozího řízení, z něhož stížností napadené rozhodnutí vzešlo, a vedlejší účastník řízení o ústavní stížnosti ve svém vyjádření uvedlo, že Městský soud v Praze, jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení, rozhodl podle , , neboť obdržel od soudce, jemuž byla věc podle rozvrhu práce přidělena k projednání a rozhodnutí, a soudců, kteří ho podle rozvrhu práce zastupují, žádost o vyloučení, neboť se cítili podjatými pro svůj negativní vztah k žalobci (stěžovateli). Soudci postupovali podle a 15 a Městský soud v Praze rozhodl na základě , když rozhodl o jejich vyloučení. Nešlo o svévolné odnětí věci soudcům určeným rozvrhem práce, ale o opatření k zajištění rovnosti účastníků v řízení, jež předpokládá, aby jednal a rozhodoval nepodjatý soudce, který nemá žádný osobní vztah k účastníkům řízení.

Posouzení, existují-li důvody vyloučení soudce (soudců), a rozhodnutí o této věci je zcela v pravomoci příslušného nadřízeného soudu. Důvody, které ke vzniku negativního poměru soudce (soudců) k účastníkovi vedly, nejsou pro rozhodnutí o tom, je-li důvod vyloučení dán, podstatné. Věc týkající se navrhovatelovy (stěžovatelovy) žaloby je nadále vedena u Obvodního soudu pro Prahu 5 a je projednávána soudcem pověřeným rozvrhem práce k projednávání občanskoprávních věcí. Zákonným soudcem účastníka podle d je soudce, který je podle jednacího řádu pro soudy obecně pověřen projednáváním této věci. Z opisu rozhodnutí, který předložil stěžovatel, bylo zjištěno, že usnesením Městského soudu v Praze z 26.l.1998 sp. zn. v právní věci žalobce (stěžovatele) proti žalované České republice-Ministerstvu spravedlnosti o zaplacení 514,60 Kč s příslušenstvím projednávané u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. byli z projednávání a rozhodování věci vyloučení soudci tohoto soudu JUDr. M.H., JUDr. J.C., JUDr. P.M. a JUDr. A.S. V odůvodnění usnesení je uvedeno, že jmenovaní soudci požádali, aby byli vyloučeni, neboť se cítí vůči žalobci (stěžovateli) podjatými a mají k němu negativní vztah pro jeho výpady zejména v novinách Š. proti soudci OS JUDr. V.K. Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti. Cílem této zákonné úpravy je zajištění nestrannosti soudce při jednání a rozhodování. Proto je třeba vztahem k účastníkům rozumět jak vztah přátelský tak i vztah nepřátelský. Skutečnost, již uvedli dotyční soudci, pochybnosti o jejich nepodjatosti vzbuzují a proto byli vyloučeni podle . Usnesení, jak bylo zjištěno ze zprávy Obvodního soudu pro Prahu 5, nabylo právní moci dne 26.2.1998. Ústavní soud po posouzení věci dospěl k závěru, že Městský soud v Praze postupoval řádně podle , 15 a 16 a plně se řídil větou první y. Vycházel ze speciálních ustanovení zákona, jejichž aplikace má zajistit, aby v soudním řízení nerozhodovali soudci, o jejichž nepodjatosti mohou být pochybnosti. V daném případě šlo o podjatost pro negativní poměr uvedených soudců k navrhovateli (stěžovateli). Poukaz stěžovatele na nálezy Ústavního soudu ze 7.12.1995

sp. zn.

a z 22.2.1996

sp. zn.

je pro tento případ irelevantní, neboť uvedená rozhodnutí a právní závěry v nich vyslovené se týkají jiné problematiky. V projednávané věci nedošlo postupem soudu k tvrzenému porušení d, neboť stěžovatel nebyl odňat svému zákonnému soudci a jeho věc bude projednána a rozhodnuta soudcem pověřeným předsedou soudu podle rozvrhu práce (vyhláška Ministerstva spravedlnosti České republiky č. , o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy). Z povahy věci vyplývá, že postupem soudu v řízení o vyloučení soudců, jehož účelem je zabezpečení nestrannosti, na jejich vlastní žádost nedošlo ani k porušení základních práv a svobod stěžovatele tím, že neměl možnost vyjádřit se k jejich tvrzením a polemizovat s nimi.

Z uvedených důvodů senát Ústavního soudu shledal stěžovatelův návrh zjevně neopodstatněným a proto jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků všemi třemi hlasy odmítl podle a věty druhé , o Ústavním soudu, ve znění

Poučení: Proti usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. července 1998 JUDr. Iva Brožová

předsedkyně II. senátu Ústavního soudu