Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 249/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavní soud rozhodl dne 23. června 1998 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti L.Z., proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 1996, čj. -6, Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 8. 1997, čj. -12, a Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 2. 1998, čj. -33, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

V ústavní stížnosti podané proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel tvrdí, že tato rozhodnutí jsou v hrubém rozporu s článkem 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, článkem 10 y ČR, jakož i článkem 36 d, neboť neumožnila obnovit řízení, v němž byl vynesen nespravedlivý rozsudek, a domáhá se proto jejich zrušení.

Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal dopisem ze dne 9. 3. 1996, došlým Krajskému soudu dne 13. 3. 1996, návrh

2

na obnovu řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. a týkajícího se jeho nároku na důchodové zabezpečení. Krajský soud v Brně shora uvedeným usnesením řízení zastavil, když dospěl k závěru, že část pátá v žádném ze svých ustanovení neupravuje možnost obnovy řízení ve věcech správního soudnictví, což znamená, že návrh na obnovu řízení není ve správním soudnictví přípustný. K odvolání stěžovatele rozhodl Vrchní soud v Olomouci již citovaným usnesením tak, že usnesení soudu prvého stupně potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí uvedl vrchní soud, že ve věcech důchodového zabezpečení a důchodového pojištění jsou opravné prostředky přípustné toliko v rozsahu jednoznačně stanoveném v ustanovení Výkladem tohoto ustanovení a contrario je třeba dovodit, že obnova řízení jako mimořádný opravný prostředek zde přípustná není. O dovolání stěžovatele, podaném proti tomuto rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci rozhodl Nejvyšší soud ČR již zmíněným usnesením tak, že řízení o dovolání zastavil. Jak v důvodech svého rozhodnutí konstatuje Nejvyšší soud, byl stěžovatel usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 1997 vyzván k doplnění odvolání a ke zvolení advokáta s poučením, že nebude-li této výzvě vyhověno, dovolací soud řízení zastaví. Protože přes uvedenou výzvu se tento nedostatek řízení nepodařilo odstranit, dovolací soud řízení zastavil podle ustanovení za použití ustanovení

Za tohoto stavu věci je tedy ústavní stížnost podaná proti usnesení Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněná, neboť stěžovatel, ačkoli byl poučen o následcích s tím spojených, nevyhověl ve stanovené lhůtě výzvě k odstranění vad. Ve vztahu k rozhodnutí vrchního soudu nelze, než konstatovat, že ústavní stížnost byla podána již po uplynutí 60denní lhůty uvedené v ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších

předpisů.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) a § 43 odst. 2 písm. a) citovaného zákona odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 23. června 1998

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu