Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 33/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka o ústavní stížnosti navrhovatele O., zastoupené advokátkou JUDr. M.K., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Navrhovatel podal dne 26.1.1998 ústavní stížnost, v níž napadl usnesení Městského soudu v Praze, čj. -14, ze dne 31.10.1997.

Ze spisu Městského soudu v Praze, sp.zn. , který si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že dne 11. 7. 1996 podal navrhovatel žalobu na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí F.ú. ze dne 26.4.1996, čj. 21270/1/96/684. Tímto rozhodnutím žalovaný F.ú. ověřil neplatnost svého vlastního rozhodnutí ze dne 13. března 1995, čj. 901414/95/R, o vydání osvědčení o registraci podle , o správě daní a poplatků.

Navrhovatel uvedl, že tímto rozhodnutím byl krácen na svých právech daňového subjektu s důsledky, které znemožňují samotnou existenci jeho podniku.

Městský soud v Praze rozhodl dne 31. října 1997 usnesením, čj. tak, že řízení zastavil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že podle (dále jen "") rozhodnutími správních orgánů, která je oprávněn přezkoumávat soud, jsou rozhodnutí vydaná správními orgány ve správním řízení, jakož i další rozhodnutí, která zakládají, mění nebo ruší oprávnění a povinnosti fyzických nebo právnických osob. Rozhodnutí o ověření neplatnosti rozhodnutí má deklaratorní charakter, nezakládá ani nemění žádná práva či povinnosti daňových subjektů. Poté, co je správcem daně ověřena neplatnost některého jeho předcházejícího rozhodnutí, dalším rozhodnutím, které následuje, je teprve rozhodováno ve věci a tedy o právech a povinnostech daňového subjektu. Soud dospěl k závěru, že v daném případě není dána jeho pravomoc k přezkoumání napadeného rozhodnutí a proto shora uvedeným usnesením řízení zastavil.

Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel včas ústavní stížnost, v níž namítá, že jednáním Městského soudu v Praze došlo k porušení jeho základních práv, daných mu a d (dále jen ""). K porušení mělo dojít tím, že Městský soud měl ve věci jednat, neboť podle y má každý právo, aby jeho věc byla projednána, tak jak to ukládá y soudem a aby byla přezkoumána zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy. Rozhodnutí F.ú. ,je projevem vůle tohoto orgánu ve smyslu a směřuje k zániku práv či povinností, které s takovým projevem právní předpisy spojují. Soud se proto nesprávně odvolal na ust. a tím odepřel navrhovateli soudní ochranu.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 12. 3. 1998 odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. Vzhledem k tomu, že se dle názoru soudu v daném případě jednalo o rozhodnutí, které soudu nepřísluší přezkoumávat, soud se nezabýval věcnými námitkami žalobce. Podle soudu nebyl jeho postupem porušen y, protože toto ustanovení se vztahuje k případům, kdy soud jedná ve věci.

2

Projednávání věci za přítomnosti žalobce není možné vyžadovat tam, kde není dána pravomoc soudu. Pokud se týká y, ten zaručuje přezkoumání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podley. V ostatních případech může být stanoveno, že rozhodnutí přezkoumání soudem nepodléhá. Stěžovatel nespecifikoval, podle soudu, které právo zaručenéu mělo být F.ú., porušeno a podle názoru soudu ani k takové situaci nedošlo.

FŘ, ve svém vyjádření ze dne 8.4. 1998 konstatovalo, že rozhodnutí o ověření neplatnosti jiného rozhodnutí má deklaratorní charakter, neboť nezakládá ani nemění žádné právo ani povinnost daňového subjektu. V daném případě šlo o to, že správce daně v souladu s § 32 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků osvědčil neplatnost svého rozhodnutí z důvodů místní nepříslušnosti.

Ústavní soud po prozkoumání věci byl nucen konstatovat, že ústavní stížnost není důvodná. K namítanému porušení y jednáním Městského soudu v Praze nedošlo. Každý má právo obrátit se na soud se žádostí, aby přezkoumal zákonnost rozhodnutí správního orgánu. Zákon však může určitá rozhodnutí z přezkumné pravomoci soudu vyloučit. Z pravomoci soudu nesmí být vyloučena pouze rozhodnutí týkající se základních práv a svobod podley. V případě navrhovatelem napadeného rozhodnutí správce daně se však o takové základní právo nejednalo. Rozhodnutí správce daně mělo deklaratorní charakter - konstatovalo pouze, že původní rozhodnutí o určení správce daně je neplatné od samotného počátku. Došlo k jeho přeregistraci a bylo mu přiděleno nové daňové identifikační číslo (DIČ). Přeregistrací navíc zůstal zachován původní den účinnosti registrace k jednotlivým daním, změnil se pouze správce daně. K pochybení došlo tím, že v zápise v obchodním rejstříku bylo nesprávně uvedeno, že sídlo navrhovatele (M.), se nachází na správním území M.ú. P., (tj. P.). Objekt se ve skutečnosti nachází na správním území M.ú. P. Jakmile F.ú. toto pochybení zjistil, bylo z jeho podnětu FŘ napadeným rozhodnutím napraveno.

Pokud jde o namítané porušení y, ani tu Ústavní soud neshledal porušení navrhovatelových základních práv. Tento článek dává každému právo na to, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti. Daná práva se však mohou uplatnil jen tehdy, jestliže soud ve věci jedná. Jestliže soud nejedná, např. proto, že není dána jeho pravomoc, nepřipadá aplikace y v úvahu.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle písmeno a) , o Ústavním soudu, v platném znění, jako zjevně neopodstatněný odmítnout.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. června 1998

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu