Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 272/98

Ústavní soud České republiky projednal dne 29. 6. 1998 ústavní stížnost navrhovatelů: 1. navrhovatele H. K., a 2. navrhovatele M. V., obou právně zastoupených advokátem JUDr. V. J., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 11. 1997, sp. zn. , ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Plzni-sever ze dne 18. 10. 1995, čj. PÚ 731/92, PÚ 853/92, PÚ 1814/92, PÚ 2345/92, PÚ 260/95, a návrhem na zrušení části ustanovení § 4 odst. 2 písm. c) zák. o půdě a změnu jeho znění, a mimo ústní jednání rozhodl t a k t o

Ústavní stížnost se o d m í t á.

Odůvodnění:

Dne 20. 11. 1995 podali navrhovatelé odvolání proti rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu Plzeň-sever, čj. PÚ 731/92, PÚ 853/92, PÚ 1814/92, PÚ 2345/92, PÚ 260/95, ze dne 18. 10. 1995 o neschválení dohod o vydání nemovitosti podle z. č. Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 20. 11. 1997, sp. zn. , rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu Plzeň-sever ze dne 18. 10. 1995, čj. PÚ 73 1/92, PÚ 853/92, PÚ 1814/92, PÚ 2345/92, PÚ 260/95, potvrdil.

Navrhovatelé se neztotožňují se závěrem, že nesplňují podmínky oprávněných osob podle Jsou toho přesvědčení, že napadený rozsudek, ač v souladu s ustanovením , b), zákona o půdě, diskriminuje je jako potomky závětních dědiců, jimž status oprávněných osob nepřiznává.

Z tohoto důvodu v petitu navrhují, aby Ústavní soud předmětná, výše uvedená rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, jakož i předcházející rozhodnutí pozemkového úřadu zrušil, a aby současně část ustanovení § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě, znějící: "děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1" zrušil a nahradil toto znění slovy "děti a manžel osoby uvedené v odstavci t a v odstavci 2 a), b)".

Pravomoci Ústavního soudu ČR jsou taxativně vymezeny v y. Navrhovatelé se domnívají, že ustanovení , zákona o půdě, je vůči nim diskriminující a navrhují jeho zrušení a nahrazení jiným zněním. Podle výše citovaného č1. 87 y však Ústavní soud ČR může pouze zrušit ustanovení zákona, která jsou v rozporu se

základními lidskými právy a svobodami, nemůže je však nahradit, ani nikterak doplnit. Plní tudíž v tomto směru "pouze" roli tzv. negativního zákonodárce. Samotný text zákona, který vyjmenovává oprávněné osoby ve smyslu účelu cit. zákona v souladu s jeho preambulí, vyjadřující vůli zákonodárného orgánu, by mohl změnit pouze zákonodárce.

Od právního posouzení věci, totiž, že Ústavní soud nemůže nikterak zasahovat v daném případě do vůle zákonodárného orgánu, se odvíjí i posouzení konkrétní právní věci stěžovatelů. Ústavní soud neshledal v daném případě ani porušení zákona, natož ústavního zákona. Další posouzení věci ústavnímu soudu ČR jako zvláštnímu orgánu ochrany

ústavnosti nepřísluší.

Dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud ČR příslušný. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji tudíž nezbylo, než návrh odmítnout, aniž by se zabýval dalšími formálními a obsahovými náležitostmi ústavní stížnosti.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 29. června 1998