Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 323/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti A.H., zastoupené advokátem JUDr. A.R., proti rozhodnutím Okresního státního zastupitelství, čj. Zt 91/96, ze dne 3.5.1996, a Vrchního státního zastupitelství, čj. VZz 491/96, ze dne 23. 12. 1996,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na a odst. I d (dále jen " "), zrušení shora označených rozhodnutí okresního a vrchního státního zastupitelství.

Ve svém podání stěžovatelka uvádí, že dne 2. 12. 1995 podal její právní zástupce podnět k zahájení trestního stíhání proti L.M., který dne 8. 11. 1995 vešel do domu stěžovatelky a fyzicky ji napadl tyčí. Stěžovatelka má od této události strach o svůj život a je stále nemocná. Podnět prošetřil Okresní úřad vyšetřování Policie ČR a na základě výsledku tohoto šetření pak Okresní státní zastupitelství svým usnesením ze dne 3. 5. 1996 rozhodlo o postoupení věci přestupkové komisi Městského úřadu B., neboť podle jeho názoru výsledky dosavadního šetření nenasvědčují tomu, že se jedná o trestný čin. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje s tímto závěrem okresního státního zastupitelství svůj nesouhlas a namítá podjatost policistů z důvodu, že L.M. je velmi dobrým kamarádem výše postaveného policisty V. Stížností napadené rozhodnutí Okresního státního zastupitelství bylo navíc

2

stěžovatelce zasláno až po její urgenci. Dne 4.6.1996 zaslala pak stěžovatelka Ministerstvu spravedlnosti stížnost proti tomuto rozhodnutí okresního státního zastupitelství, kterou ministerstvo postoupilo k vyřízení Vrchnímu státnímu zastupitelství v O. Vrchní státní zastupitelství dne 23. 12. 1996 stěžovatelce sdělilo, že ve věci její stížnosti, kvalifikované jako podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, nebyly po prošetření shledány podmínky pro podání stížnosti pro porušení zákona podle § 266 trestního řádu. Stěžovatelka se s tímto závěrem neztotožnila a zaslala další přípisy Ministerstvu spravedlnosti a Ministerstvu vnitra, které však byly odkládány. Obrátila se proto se svou ústavní stížností na Ústavní soud, neboť shora označenými rozhodnutími okresního a vrchního státního zastupitelství bylo podle jejího názoru zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv garantovaných y, stanovícím nedotknutelnost obydlí, a y, určujícím, že každý se může domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. V závěru ústavní stížnosti pak stěžovatelka navrhuje zrušení obou stížností napadených rozhodnutí.

Po seznámení se s obsahem návrhu stěžovatelky a připojených příloh se Ústavní soud nejprve zabýval otázkou, zda návrh splňuje náležitosti požadované o Ústavním soudu, v platném znění, včetně otázky, zda byla stížnost podána ve lhůtě

stanovené v ustanovení tohoto zákona. Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k Ochraně práva poskytuje. V daném případě bylo rozhodnutí Okresního státního zastupitelství ve Z. ze dne 3.5.1996 stěžovatelce doručeno po její urgenci v průběhu měsíce května 1996, jak sama uvádí ve své stížnosti ze dne 4. 6.1996, adresované Ministerstvu spravedlnosti. Další stížností napadené rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství v O. ze dne 23.12.1996 pak bylo stěžovatelce doručeno v závěru roku 1996. Jestliže ústavní stížnost byla, jak je patrno z razítka poštovního úřadu v U. předána poštovní přepravě teprve dne 1.9.1997, stalo se tak po uplynulí zákonné 60 denní lhůty Pro její podání, a proto musela být podle , ve znění , odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 1998

JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj