Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 181/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivy Brožové a soudců Vojtěcha Cepla a Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) M.R., 2) Města V., oba zastoupeni advokátkou JUDr. M.D., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. března 1997, čj. , t a k t o:

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatelé 1 a 2 se svým návrhem domáhali s odvoláním na porušení a 36 d zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu - pozemkového úřadu v T. ze dne 26. 2. 1996, čj. POZ/1740/92-Řh, jímž bylo určeno, že A.Š., je jako oprávněná osoba dle vlastníkem nemovitostí, uvedených ve

1

výroku tohoto rozhodnutí, a to přesto, že stěžovatel 2 jako povinná osoba tyto nemovitosti převedl v dobré víře do vlastnictví stěžovatele 1 kupní smlouvou ze dne 6. 10. 1992 s právem vkladu ze dne 7. 1. 1993, neboť oprávněná osoba (A.Š.) svůj restituční nárok uplatnila až 1. 12. 1992. Navíc nemovitosti byly v takovém stavu, že bylo v zájmu původního vlastníka - stěžovatele 2 - je prodat pro účely úprav k trvalému bydlení stěžovatele 1. Dále stěžovatelé výslovně odmítli pravomoc okresního úřadu rozhodnout, že kupní smlouva ze dne 6. 10. 1992 s právem vkladu ze dne 7. 1. 1993 je neplatná, a zdůraznili, že k návrhu oprávněné osoby byla žaloba na určení neplatnosti této smlouvy Okresním soudem v Trutnově pod sp. zn. zamítnuta.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojenými spisy Okresního pozemkového úřadu T., čj. POZ/1740/92-Řh; Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. ; Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. ; a dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.

Dle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, povinná osoba je povinna s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře, ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného. Takové právní úkony jsou neplatné. Právo na náhradu škody, kterou povinná osoba způsobí oprávněné porušení těchto povinností, zůstává ustanovením nedotčeno.

Z připojených spisů okresního pozemkového úřadu, č.j.. POZ/1740/92-Řh, a Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že k vydání ústavní stížností

napadeného rozsudku, kterým byla oprávněná osoba A.Š. určena vlastníkem předmětných nemovitostí, došlo přesto, že tyto nemovitosti byly kupní smlouvou ze dne 6. 10. 1992 s právem vkladu ze dne 7. 1. 1993 převedeny stěžovatelem 2 na stěžovatele 1.

Protože dle citovaného ustanovení právní úkony směřující k převodu vlastnictví, učiněné ode dne účinnosti , kterým je 24. 6. 1991, jsou postihovány sankcí v podobě absolutní neplatnosti, přičemž v předmětné věci jde o kupní smlouvu ze dne 6. 10. 1992, Ústavní soud nemá, co by na závěrech obecného soudu stran neplatnosti této smlouvy měnil, zejména jestliže jeho interpretace a aplikace je zcela v souladu se závěry všeobecně teorií i praxí přijímanými, totiž že absolutní neplatnost nastává přímo ze zákona; může se jí dovolávat každý; nejen soud, ale i jiný státní orgán k ní přihlíží z úřední povinnosti, a nemůže ani konvalidovat. Jinými slovy, protože namítaná dobrá víra na straně stěžovatelů, stejně tak jako zájem na zvelebení nemovitostí stěžovatelem 1, jsou z pohledu režimu úkonů absolutně neplatných irelevantní, Ústavní soud dle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 30. 6. 1998 předsedkyně senátu Ústavního soudu