Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 207/98

1

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 11. června 1998 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti společnosti s r. o. A., zastoupené Mgr. J.S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 2. 1998, čj. -26, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové stěžovatel uvádí, že k zastavení řízení došlo na podkladě nepřípustného extenzivního výkladu zákona, a to na úkor jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a spravedlivý soudní proces. Z formulace ustanovení lze sice dovodit, že odvolatel má uvést, v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí soudu nebo jeho postupu, v žádném případě však nejde o kategorickou povinnost. Zastavení řízení při absenci některé z náležitostí odvolání přichází podle stěžovatele v úvahu jen tehdy, jestliže tato vada má za

2

následek objektivní nemožnost projednání odvolání, jak je tomu kupř., není-li uvedeno, proti jakému rozhodnutí vlastně odvolání směřuje. Pokud nejde o takovou objektivní neúplnost nebo nesprávnost odvolání a soud přesto řízení zastaví, zbavuje tím odvolatele i jeho procesního práva podle odvolací důvody kdykoli měnit, tj. v daném případě je doplňovat. Z uvedených důvodů domáhá se proto stěžovatel zrušení napadeného usnesení.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Pardubicích Ústavní soud zjistil, že k odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. 7. 1997, čj. -20, ukládajícímu povinnost zaplatit žalobci částku Kč 2 155,-- a nahradit mu náklady řízení, rozhodl Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením tak, že odvolací řízení zastavil (, ). V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že platný klade nyní důraz i na aktivitu účastníků řízení a právě ve světle tohoto momentu má nyní jiný význam než dříve to, že stěžovatel v odvolání přes poskytnuté poučení neuvedl, v čem spatřuje nesprávnost rozsudku nebo postupu soudu. Jinak by totiž bylo pochybné, proč zákon ukládá odvolateli uvést, v čem spatřuje uvedenou nesprávnost nebo postup, když by nesplnění této povinnosti nesmělo být hodnoceno jako vada odvolání bránící pokračování v řízení.

Ani Ústavní soud nemá důvod k pochybnostem o správnosti uvedených závěrů krajského soudu, neboť je v nich kladen, a to oprávněně, důraz na nezbytnost součinnosti účastníků řízení, deklarovanou kupř. v ustanovení Je-li tedy v článku 36 odst. 1d stanoveno, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, potom v pojmu "domáhat" je podle názoru Ústavního soudu implicitně obsaženo, že také účastník musí učinit vše pro to, aby soud mohl v daném případě spravedlivě rozhodnout. Byl-li tedy stěžovatel upozorněn na vadu svého podání (odvolání) a současně poučen o následcích spojených s neodstraněním této vady a rozhodl-li se přesto nerespektovat ustanovení , upravující náležitosti odvolání, a to v tom směru, že neuvedl, v čem spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku nebo postupu soudu, potom sám vyvolal situaci, nyní stěží zhojitelnou cestou ústavní stížnosti. Dovolává-li se tedy stěžovatel ustanovení , činí tak zjevně neoprávněně, neboť jeho odvolání postrádalo odvolací důvody vůbec, takže je proto stěží bylo možno měnit.

3

Všechny uvedené skutečnosti a závěry považuje Ústavní soud za natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 11. června 1998

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu