Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 186/98

Ústavní soud

rozhodl dne 17. června 1998 v senátě ve věci

ústavní stížnosti M. B., zastoupené JUDr. D. Z., advokátkou AK,

proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 1998, čj. 20

Co 75/98-31, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka

řízení, a vedlejších účastníků 1) ing. M. B., 2) Š. B., za

souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 1998, čj. -31, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

usnesení Krajského soudu v Brně, odmítajícímu jako opožděné její

odvolání proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. 3.

1997, čj. 64 E 3134/96-6, stěžovatelka v podstatě uvádí, že jím

bylo porušeno její ústavně zaručené právo zakotvené v článku 38

(dále jen ""), a to

zejména z toho důvodu, že nebyla vyrozuměna o výslechu poštovní

doručovatelky, rozhodném pro závěr krajského soudu o tom, kdy jí

napadené usnesení Městského soudu v Brně bylo ve smyslu

ustanovení doručeno. Z uvedených důvodů

domáhá se proto zrušení napadeného usnesení.

Krajský soud v Brně ve svém vyjádření ze dne 2. 6. 1998

poukázal na písemné odůvodnění svého rozhodnutí.

Vedlejší účastníci ve svém vyjádření ze dne 14. 6. 1998

poukázali na neutěšenost rodinných poměrů, souvisejících se

skutečností, že stěžovatelka, která již v minulosti odmítala

převzít písemné zásilky, doposud užívá jejich byt. Podle jejich

názoru ústavní stížností se stěžovatelka snaží zneužít právního

řádu tohoto státu, stejně jako zneužít Ústavního soudu ČR

k porušení jejich ústavně zaručených práv. Z uvedených důvodů

navrhují proto zamítnutí ústavní stížnosti.

Z obsahu spisu Městského soudu v Brně Ústavní

soud zjistil, že již citovaným usnesením Městského soudu v Brně

byl nařízen výkon, ve výroku tohoto usnesení blíže označených

rozhodnutí, vyklizením bytu stěžovatelky v B., a jejím

přestěhováním do, ve výroku tohoto usnesení rovněž blíže

konstatovaného, náhradního ubytování. Uvedené usnesení Městského

soudu v Brně bylo stěžovatelce doručováno do vlastních rukou,

protože však stěžovatelka nebyla v době doručování zastižena,

byla doručenka vrácena Městskému soudu v Brně s údajem, že výzva

k vyzvednutí zásilky byla učiněna dne 17. 4. 1997 a že písemnost

byla uložena dne 18. 4. 1997. Vzhledem k odvolání stěžovatelky

proti tomuto rozhodnutí, v němž poukazovala na to, že o uložení

na poště nebyla vůbec vyrozuměna, provedl Městský soud v Brně,

a to po předchozí telefonické domluvě, výslech svědkyně J. C.,

která v rozhodné době písemnost doručovala, a to o okolnostech

týkajících se způsobu jejího doručování. Ze spisu je patrno, že

žádný z účastníků nebyl o provádění tohoto důkazního prostředku,

tedy výslechu svědka podle ustanovení , uvědomen.

Jakkoli tento důkazní prostředek nesměřoval k věci samé, ale

k posouzení ryze procesní otázky, totiž otázky, zda stěžovatelce

bylo napadené usnesení řádně doručeno, platí i zde ustanovení

části třetí hlavy druhé týkající se

dokazování, tedy i ustanovení , podle

kterého účastníci mají právo být přítomni u dokazování

prováděného dožádaným soudem, ustanovení ,

zakotvující právo účastníků vyjadřovat se ke všem prováděným

důkazům, a přirozeně i obecná ustanovení občanského soudního

řádu, zejména ustanovení § 1, kladoucí důraz na zajištění

spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků.

V projednávané věci jsou všechna tato ustanovení aktuální tím

spíše, že právě výpověď svědkyně J. C. vedla Krajský soud v Brně

k odmítnutí odvolání, a tím i k eliminování možností stěžovatelky

jednat ve věci i před odvolacím soudem. Vyšel-li tedy Krajský

soud v Brně ve svých závěrech z výpovědi svědkyně J. C., učinil

tak za situace, v níž bylo třeba respektovat všechny zákonné

nároky kladené na dokazování. Pokud tedy stěžovatelka o výslechu

uvedené svědkyně nebyla uvědoměna a neměla možnost vyjádřit se

k prováděnému důkazu, byla jí tím, jak Ústavní soud konstatoval

v obdobném případě ve svém nálezu ze dne 7. 10. 1996 ve věci sp.

zn.

, odňata možnost jednat před soudem [§ 237 odst.

1 písm. f) ], i když tento důkaz se netýkal hmotně

právního, ale procesního, nicméně z hlediska oprávněných zájmů

stěžovatelky významného, momentu. Protože tedy v řízení před

obecnými soudy došlo k porušení stěžovatelčina práva na soudní

ochranu, jak je zakotveno v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně

lidských práv a základních svobod a článku 36 odst. 1, článku 38

odst. 2y, Ústavní soud ústavní stížnosti podle ustanovení

, o Ústavním soudu,

vyhověl a napadené usnesení Krajského soudu v Brně podle

ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 17. června 1998