Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 310/97

Ústavní soud rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti GI B., zastoupeného JUDr. J. Š., advokátem Advokátní kanceláře, B., proti usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 21. 5. 1997, čj. -49, za účasti Krajského obchodního soudu v Brně, jako účastníka řízení, a vedlejších účastníků 1) U., a. s., se sídlem v B., zastoupeného JUDr. R. D., advokátem Advokátní kanceláře, Z., 2) B. v. k., a. s., se sídlem v B.,

takto:

Usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 21. 5. 1997, čj. -49, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení, kterým bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku, stěžovatel uvádí, že napadeným usnesením bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu ve smyslu d (dále jen " "), neboť ačkoliv stěžovatel ve smyslu zaplatil soudní poplatek do konce lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, usnesení o zastavení řízení soudem prvého stupně nebylo zrušeno, ale naopak tento vydal rozhodnutí, kterým došlo k vrácení již zaplaceného soudního poplatku. Stěžovatel zdůraznil, že k zaplacení soudního poplatku došlo dne 23. 6. 1997, tedy v poslední den lhůty pro podání odvolání, a to na pokladně příslušného soudu. Tento způsob zaplacení přirovnal k platbě přímo do rukou věřitele s tím, že bylo věcí pracovníka soudu, aby ve smyslu ustanovení Instrukce Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 30. 8. 1993, čj. 1068/93-OOD, zaplacený soudní poplatek tentýž den, tj. 23. 6. 1997, odvedl na bankovní účet soudu.

Krajský obchodní soud jako účastník řízení ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatel byl k zaplacení soudního poplatku poprvé vyzván výzvou ze dne 10. 3. 1997, která mu byla doručena 28. 3. 1997, avšak soudní poplatek neuhradil. Proto byl opětovně vyzván k úhradě soudního poplatku výzvou ze dne 16. 4. 1997, doručenou mu dne 29. 4. 1997, a protože ani na tuto výzvu nebyl soudní poplatek uhrazen, bylo řízení zastaveno s tím, že stěžovatel skutečně 23. 6. 1997, což je poslední den 15denní lhůty pro podání odvolání, zaplatil soudní poplatek složením hotovosti na pokladně zdejšího soudu. Dále krajský obchodní soud uvedl, že vzhledem k praxi bankovních ústavů platby provedené v hotovosti na pokladně soudu mohou být na účet soudu složeny nejdříve následující den. V souladu s obecně známou skutečností, že převody mezi účty jsou prováděny s prodlením dvou až tří dnů, došlo proto v dané věci k tomu, že předmětná částka byla na účet soudu připsána až dnem 25. 6. 1997. K témuž datu také poplatková účtárna podala zprávu o úhradě soudního poplatku. Protože záznam o složení předmětné částky na pokladně soudu stěžovatelem již dne 23. 6. 1997 nebyl proveden, soud rozhodl o vrácení celého poplatku navrhovateli. V další části svého vyjádření Krajský obchodní soud potvrdil splnění poplatkové povinnosti stěžovatele již dne 23. 6. 1997, a to i s tím důsledkem, že lze v této části ústavní stížnost považovat za oprávněnou, nicméně zpochybnil, že stěžovatel ve smyslu vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když nepodal odvolání proti usnesení krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto o vrácení soudního poplatku, když v rámci odvolacího řízení by odvolací soud musel přezkoumat také výroky závislé na napadeném usnesení, tj. i výrok ústavní stížností napadeného usnesení o zastavení řízení ze dne 21. 5. 1997.

Vedlejší účastník U., a. s., ve svém vyjádření s odkazem na právní úpravu obsaženou v a zdůraznil, že následkem nezaplacení soudního poplatku je zastavení řízení, když jiný postup upravený v , 3 a 4 je výjimkou z uvedeného pravidla, kterou je třeba vykládat restriktivně. Dále uvedl, že složení soudního poplatku do pokladny je způsob úhrady soudních poplatků, který zákon o soudních poplatcích nezná, s tím, že složení poplatku na pokladně soudu ve smyslu občanskoprávních předpisů, jejichž aplikovatelnost je dle vedlejšího účastníka více než sporná, zejména dle , by nebyla řádným plněním, neboť způsob plnění je v rozporu s výslovným zákonným ustanovením. V další části odmítl možnost úhrady soudního poplatku složením do úschovy ve smyslu a zdůraznil, že stěžovatel užil k zaplacení soudního poplatku nestandardní postup, v důsledku čehož složení prostředků s dvoudenním odstupem bylo věcí jeho rizika. Poté poukázal na úpravu obsaženou v obchodním zákoníku, konkrétně v , dle něhož je dluh splněn připsáním na účet věřitele, a dále na úpravu obsaženou v , o správě daní a poplatků, která na rozdíl od zákona o soudních poplatcích zná placení v hotovosti. Z hlediska procesního zcela na závěr namítl, že proti ústavní stížností napadenému usnesení nebylo podáno odvolání a nad to nebyla dodržena 60 denní lhůta od vydání napadeného usnesení.

B. v. k., a. s., se svého postavení vedlejšího účastníka řízení ve smyslu vzdaly.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda nejde o návrh nepřípustný dle v důsledku nevyčerpání všech prostředků ochrany práv. V tomto směru Ústavní soud k námitce vedlejšího účastníka uvádí, že z pohledu právní úpravy, obsažené v , dle níž, je-li poplatek zaplacen do konce lhůty k odvolání, soud prvého stupně zruší usnesení o zastavení řízení, stěžovatel zaplacením soudního poplatku v poslední den odvolací lhůty neměl důvodu odvolání podávat, a to s tím důsledkem, že zaplacením soudního poplatku došlo k vyčerpání všech prostředků ochrany práv, neboť samotný základ poplatkové povinnosti i jeho výše byly mimo jakoukoliv pochybnost. K námitce účastníka řízení - krajského obchodního soudu - Ústavní soud uvádí, že úprava, týkající se řízení o ústavní stížnosti, obsažená v a 2 a násl. , předpokládá vyčerpání všech prostředků ochrany práv u rozhodnutí, proti němuž směřuje ústavní stížnost a kterým současně mělo dojít k zásahu do ústavně zaručeného práva, a nikoliv proti jinému rozhodnutí. Z uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že v dané věci nejde o návrh nepřípustný ve smyslu a přistoupil k meritu projednávané věci.

Dle ustanovení , bude-li poplatek zaplacen do konce lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku, soud prvého stupně zruší toto usnesení.

Dle ustanovení poplatky vybírají, vyměřují, doměřují a vymáhají soudy. Poplatky se platí v české měně. Poplatky, které nejsou vyšší než 5.000,- Kč, lze platit kolkovými známkami, vydanými Ministerstvem financí. Ostatní poplatky se platí na účet státního rozpočtu, zřízený u České národní banky pro jednotlivé soudy (dále jen "účet soudu").

Z obsahu spisu Krajského obchodního soudu v Brně, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že usnesením ze dne 21. 5. 1997, čj. -49, bylo řízení ve věci návrhu na zaplacení částky 831.354,49 Kč zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku ve výši 33.256,- Kč, a to ani v dodatečně stanovené lhůtě k zaplacení. Toto usnesení bylo doručeno zástupci stěžovatele dne 6. 6. 1997. Dále bylo z dokladu účtárny uvedeného soudu, nacházejícího se na č.l. 62 spisu, zjištěno, že předmětný soudní poplatek byl dne 23. 6. 1997, který je současně posledním dnem pro podání odvolání, zaplacen v hotovosti na pokladně tohoto soudu, když na uvedeném dokladu se uvádí jako účel platby -49, rozpočtová skladba 201, a je také opatřen podpisem pokladníka a podpisem schvalujícího pracovníka.

Ústavní soud již v mnoha svých rozhodnutích zdůraznil, že právo na přístup k soudu, chráněné y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), zaujímá v každé demokratické společnosti natolik významné místo, že nepřichází v úvahu ani jeho zužující výklad ani formálně interpretační přístupy. Uvedené se plně vztahuje i na projednávanou věc. Jinými slovy, protože není dost rozumných důvodů, proč nepovažovat platbu učiněnou v hotovosti na pokladně soudu v poslední den lhůty za platbu učiněnou řádně a včas u oprávněného subjektu, když nedostatek postupu dle věty čtvrté byl zhojen převzetím částky odpovídající výši předepsaného soudního poplatku příslušným pracovníkem pokladny soudu, nezbylo Ústavnímu soudu než napadené usnesení dle zrušit, neboť jím došlo k porušení y a Úmluvy.

Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 1. 6. 1998