Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 142/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivy Brožové a soudců Vojtěcha Cepla a Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti Ministerstva financí české republiky - Generálního ředitelství cel, zastoupeného JUDr. L.Ž., ředitelem legislativního a právního odboru MF-GŘC, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 1997, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel se svým návrhem domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí s odkazem na porušení d (dále jen " "), dle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, a to proto, že ze spisu obecného soudu neplyne, z jakého důvodu byla věc přikázána jinému soudci, resp. z jakého důvodu ve druhém stupni ve věci jednal a rozhodoval senát ve složení prof. JUDr. J.

1

2

H., CSc., JUDr. K.S. a JUDr. V.M., ačkoliv na předvolání k jednání byla uvedena JUDr. P.O. Aniž by tvrdil zásah ústavně zaručených základních práv a svobod, dále namítl porušení s odůvodněním, že ve spisu se nenachází doklad o prodloužení 30 denní lhůty pro doručení rozsudku odvolacího soudu, který byl vyhlášen 13. 1. 1997 a doručen 19. 3. 1997, když totéž porušení konstatoval i v poměru k rozsudku soudu prvého stupně, rovněž aniž by tvrdil zásah v ústavněprávní rovině, tak namítl rozpor napadeného rozsudku se (celní zákon). V této souvislosti, a tím i v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé, uvedl, že v důsledku nezákonného jednání V.Š. zajistil v souladu s celního zákona kamion, kterého bylo použito ke spáchání šesti celních deliktů, za které byla uložena jmenovanému vykonatelnými rozhodnutími ze dne 30. 8. 1993 a 29. 9. 1993 pokuta ve výši 675.000,- Kč. Poté jmenovaného upozornil na možnost prodeje kamionu, pokud pokutu neuhradí, a následně, protože k úhradě nedošlo, ho také dle celního zákona prodal s tím, že vlastnictví kamionu není rozhodné a z a vyhl. č. plyne, že i dopravní prostředek je zbožím ve smyslu celních předpisů a podléhá celnímu řízení. Konečně uvedl, že ačkoliv krajský soud v písemném odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně žádal o založení přípustnosti dovolání dle , krajský soud se s touto otázkou nevypořádal.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele spolu s připojeným spisem Okresního soudu v Karviné, sp. zn. , a dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, neboť stěžovatel uplatnil námitku, týkající se porušení práva na zákonného soudce dle y,

2

3

i ve svém dovolání jakožto dovolací důvod dle , nicméně Nejvyšší soud na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů, které nevybočilo z mezí , (tj. výslechem soudkyně JUDr. P.O. a zapisovatelky M.H.), dospěl k závěru, že razítko JUDr. P.O., jedné ze dvou předsedkyň senátu 13 Co o šesti působících soudcích, bylo použito na předvolánku proto, že z pokynu zákonného soudce JUDr. K.S., který také ve věci jednal a rozhodoval, nebylo patrno, který z předsedů senátu bude předsedat, což jinými slovy znamená, jak již bylo Ústavním soudem opakovaně konstatováno, že Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" takové z mezí nevybočující hodnocení důkazů vzhledem k ústavně chráněné zásadě nezávislosti soudů ( y ČR). Z hlediska procesního navíc dlužno dodat, že rozhodoval-li ve věci námitky dle y Nejvyšší soud, mělo být právě toto rozhodnutí také napadeno ústavní stížností, neboť rozhodnutím, směřujícím pouze proti Krajskému soudu v Brně, by rozhodnutí Nejvyššího soudu zůstalo nedotčeno, což by bylo nepochybně v rozporu s principem právní jistoty.

Stran dalších námitek, směřujících proti rozhodnutí krajského soudu, uplatněných stěžovatelem při nedostatku tvrzení, týkajících se porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, jak předpokládá a písm. b) y ČR, rovněž Ústavnímu soudu nezbylo než je z tohoto pohledu jako zjevně neopodstatněné dle , ve znění pozdějších předpisů, o Ústavním soudu, odmítnout, a to s tím, že pokud jde o interpretaci a aplikaci (celní zákon), nutno dodat, že samotný nesouhlas s právním názorem, vysloveným v napadeném rozhodnutí, ke kterému soudy

3

došly postupem v souladu s ustanoveními hlavy páté y, nezakládá oprávněnost ústavní stížnosti, stejně tak jako samo porušení , resp. nedostatek žádosti o prodloužení lhůty pro vypracování rozhodnutí, není způsobilé posunout věc do ústavněprávní roviny. Konečně pokud jde o námitky, týkající se přípustnosti dovolání dle , je třeba konstatovat, že vzhledem k existenci rozhodnutí o přípustnosti dovolání Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 1998, čj. -70, jakožto rozhodnutí o posledním prostředku ochrany práv ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů, jde rovněž o ústavní stížnost v poměru k rozsudku Krajského soudu v Ostravě zjevně lichou.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 9. 6. 1998 předsedkyně senátu Ústavního soudu