Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 97/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti A.O., zast. advokátem JUDr. J.Š., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. ledna 1998 čj. o odmítnutí dovolání za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a SN, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Stěžovatel podáním ze 4.3.1998 doplněným na výzvu Ústavního soudu dne 9.4.1998 navrhl zrušení usnesení Nejvyššího soudu z 12.1.1998 čj. -86, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze 4.10.1996 čj. -64, jímž podle jeho názoru bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na právní pomoc v řízení před soudy, když především z jeho podání učiněných po poučení už soudem I. stupně muselo být odvolacímu, resp. dovolacímu soudu zřejmé, že není schopen řádně vykonávat svá práva a povinnosti účastníka řízení a měl mu být tudíž ustanoven opatrovník, resp. zástupce z řad advokátů ex offo k zajištění ochrany jeho zájmů. V d je zakotveno právo každého na právní pomoc v řízení před soudy, a to od počátku řízení. Nedodržení této zásady mělo za následek, že žalobci se nedostalo účinné soudní ochrany. Podle jeho mínění Nejvyšší soud jednal v rozporu se zákonem, když svým usnesením odmítl jeho dovolání, ačkoliv podle stěžovatelova přesvědčení bylo přípustné podle a f) .

Ze spisu Městského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Brně z 30.7.1996 čj. -60 bylo zastaveno řízení o návrhu stěžovatele (navrhovatele) podaném proti SN na určení výše nájemného podle z toho důvodu, že ve stanovené lhůtě návrh nedoplnil zákonnými náležitostmi požadovanými ustanovením a 2 , ačkoliv byl o následcích nesplnění výzvy k odstranění vad podání poučen. Stěžovatel se proti tomuto usnesení odvolal a Krajský soud v Brně usnesením ze 4.10.1996 čj. -64 usnesení soudu 1. stupně potvrdil.

Proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel zastoupený ustanoveným advokátem dovolání, které Nejvyšší soud usnesením z 12.1.1998 čj. -86, jež nabylo právní moci dne 17.2.1998, odmítl.

V odůvodnění svého usnesení Nejvyšší soud uvedl, že v dané věci šlo o posouzení, jeli splněn předpoklad § 237 odst. 1 písm. c) a f), jak tvrdil dovolatel. Dovolací soud došel k závěru, jehož správnost si Ústavní soud ověřil z obsahu spisu, že z písemných podání, která v projednávané věci dovolatel učinil a ani z jeho opakovaných výslechů u soudu I. stupně i u soudu odvolacího nevyplývá, že by nebyl způsobilý vlastními právními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti ( ) a že by nebyl procesně způsobilý ( ). Bylo jistě na místě, aby byl poučen o náležitostech svých písemných projevů, což také soud I. stupně několikrát učinil. Nelze ani přisvědčit námitce, že dovolateli byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Po posouzení věci Ústavní soud učinil závěr, že uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu nebylo porušeno žádné stěžovatelovo ústavně zaručené právo nebo svoboda [ srov. , o Ústavním soudu]. Zejména nelze potvrdit, že by v posuzovaném případě došlo ze strany soudu k tvrzenému porušení d, zaručujícího právo každého na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správu. Smysl tohoto ustanovení spočívá v tom, že každý účastník řízení má právo zajistit si k ochraně svých zájmů právní pomoc formou právního zastoupení. Tomuto právu odpovídá povinnost uvedených orgánů nebránit účastníkovi, aby v řízení, a to od samého počátku, právní pomoci využíval. Obecné soudy jako orgány veřejné moci v občanskoprávním řízení této své ústavní povinnosti plně dostály.

Z uvedených důvodů senát Ústavního soudu shledal stěžovatelův návrh zjevně neopodstatněným, a proto jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků všemi třemi hlasy odmítl podle a věty druhé , ve znění

Poučení: Proti usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. června 1998

JUDr. Antonín Procházka

zastupující předseda II. senátu

Ústavního soudu