Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 162/98

Č E S K Á R E P U B L I K A

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 25. května 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUD. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti V.Ch., zastoupeného JUDr. Š.R., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 1998, čj. -79, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 11. 1997, čj. -61, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze, zamítajícímu odvolání stěžovatele proti citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7, jímž byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví a odsouzen k tříletému nepodmíněnému trestu odnětí svobody, stěžovatel tvrdí, že nepřipuštěním dalších jím navržených důkazů porušily obecné soudy základní zásady trestního řízení uvedené v ustanovení § 2 odst. 4, 5 a 6 trestního řádu. Tím, že soudy nevzaly v úvahu skutečnost, že poškozený byl v inkriminovaný večer v podnapilém stavu a mohl ke svému zranění přijít

- 2 -

jinde a jinak, než uvádí, byly rovněž porušeny i další zásady trestního řízení, a to zásada in dubio pro reo a zásada presumpce neviny. Stěžovatel proto žádá Ústavní soud, aby stížností napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil z důvodu porušení článku 8 odst. 2 d (dále jen " ") a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z obsahu spisu sp. zn. Obvodního soudu pro Prahu 7 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl již zmíněným rozsudkem tohoto soudu uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 trestního zákona spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, a to na základě zjištění, že po předchozí slovní rozepři s dosud nezjištěným spolupachatelem, fyzicky napadl poškozeného a kopal ho do hlavy a břicha takovým způsobem, že mu způsobil těžkou újmu na zdraví. Obvodní soud pro Prahu 7 vycházel při hodnocení důkazů zejména z výpovědi poškozeného, který celou konfliktní situaci, včetně útoku stěžovatele na svou osobu, popsal zcela shodně a určitě jak v přípravném řízení, při svém výslechu, konfrontaci, tak i v hlavním líčení před soudem, takže soud neměl důvodu jí nevěřit, zejména byla-li podpořena i dalšími důkazy. Ze stejných skutkových zjištění a právních závěrů vycházel i Městský soud v Praze, který odvolání stěžovatele jako neopodstatněné zamítl.

Podstata ústavní stížnosti stěžovatele tkví v pouhém opakování námitek, uplatněných již v řízení před obecnými soudy, které se s nimi vypořádaly a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Jak ústavní soud vyslovil v řadě svých rozhodnutí, není soudem nadřízeným soudům obecným ani vrcholem jejich soustavy, a nemůže proto atrahovat právo přezkumného dozoru nad jejich činností, to ovšem za předpokladu, že obecné soudy postupují v souladu s principy hlavy páté y. Z ústavního principu nezávislosti soudu (článek 82 y ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (ustanovení § 2 odst. 6 trestního řádu). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují podmínky dané ustanovením § 2 odst. 6 trestního řádu, jakož i ustanovení § 125 trestního řádu a jasně vyloží, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují, jak se vypořádaly s obhajobou, jakými právními úvahami se řídily, když posuzovaly prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu, nespadá do pravomoci ústavního soudu hodnotit toto hodnocení důkazů obecnými soudy, a to právě proto, že by zasahoval do již zmíněného

- 3 - IV. OS 162/98

principu soudní nezávislosti. Důkazně nepodložená tvrzení stěžovatele, že poškozený si mohl zranění přivodit jinde a jinak, zůstávají tedy z tohoto pohledu v rovině pouhých domněnek, postrádajících způsobilost posunout projednávanou věc do ústavně právní roviny.

Obsah uvedeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 nenasvědčuje tedy tomu, že by postupem obecných soudů došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, přičemž tato skutečnost se Ústavnímu soudu jeví natolik evidentní, že mu nezbylo než ústavní stížnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 25. května 1998

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu