Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 395/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 26. května 1998 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Evy Zarembové a JUDr. Vladimíra Čermáka o ústavní stížnosti ing. J.H. a B.H., zastoupených advokátem JUDr. J.O., proti usnesení Okresního státního zastupitelství, čj. Zt 880/97, ze dne 11.8.1997,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé se svou včas podanou ústavní stížností domáhají s odvoláním na d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") zrušení shora označeného usnesení okresní státní zástupkyně v T., kterým byla zamítnuta stížnost prvého stěžovatele proti usnesení vyšetřovatele Okr.ú. vyšetřování Policie ČR, ČVS: OVV383/20-97, ze dne 24. 6. 1997. Tímto usnesením vyšetřovatel Policie ČR zastavil trestní stíhání proti obviněnému R.Č. pro trestný čin ublížení na zdraví podle , 2 trestního zákona. Obviněný jako řidič zavinil dopravní nehodu, při níž došlo ke smrtelnému zranění spolujezdce R.H., syna stěžovatelů, a ke zranění dalšího spolujezdce. Stěžovatelé namítají, že v řízení, které předcházelo vydání usnesení o zastavení trestního stíhání, nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, zpochybňují závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví - odvětví psychiatrie, napadají nesprávné hodnocení provedených důkazů a konkrétně vypočítávají procesní chyby a nedostatky při vyšetřování. Ve stížnosti proti usnesení o zastavení trestního stíhání stěžovatel na tyto vady poukázal,

2

stížnost však byla usnesením okresní státní zástupkyně zamítnuta z důvodu, že byla podána neoprávněnou osobou. Rozhodnutím státní zástupkyně bylo podle názoru stěžovatelů porušeno základní právo stěžovatelů na přístup ke spravedlnosti, spočívající v nemožnosti podat proti usnesení vyšetřovatele Policie ČR o zastavení trestního stíhání, které stěžovatelé považují za zjevně nesprávné, stížnost. Podle y má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti. Toto základní právo, stejně tak i základní právo obsažené v Úmluvy, bylo stížností napadeným usnesením dotčeno, a proto stěžovatelé navrhují usnesení okresní státní zástupkyně zrušit.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Okr.ú. vyšetřování Policie ČR, sp. zn. ČVS: OVV-383/20-97, a dozorový spis Okresního státního zastupitelství, sp. zn. . Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a připojených spisů dospěl Ústavní soud k závěru, že stížnost není opodstatněná.

Stěžovatelé vystupovali v zastaveném trestním stíhání jako poškození. Právní postavení poškozeného v trestním řízení je trestním řádem explicitně specifikováno v zákonných ustanoveních, stanovících jejich oprávnění v trestním řízení, která jsou orgány činné v trestním řízení povinny respektovat. Poškozený je ve smyslu ustanovení § 12 odst. 6 trestního řádu jednou z procesních stran trestního řízení. Je jím každý, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda (§ 43 odst. 1 trestního řádu). Z tohoto zákonného vymezení poškozeného vyplývají jeho zákonná oprávnění, která mu trestní řád poskytuje, a která trsají umožnit uspokojení jeho nároků na náhradu škody. K dosažení tohoto účelu trestní řád zejména v ustanovení § 43 odst. 1 vypočítává procesní práva poškozeného a současně je pozitivním a negativním způsobem ohraničuje. Své nároky na náhradu škody může přitom za stanovených zákonných podmínek poškozený uplatňovat přímo v trestním řízení (tzv. adhezní řízení) nebo může svůj nárok uspokojit v rámci řízení občanskoprávního, popř. v řízení před jiným příslušným orgánem. Do řízení jako součásti trestního řízení však nespadá otázka, zda bude obviněný stíhán, a zda je správný výrok o vině. V této souvislosti lze také odkázat na usnesení Ústavního soudu, publikované pod č. 5 Sbírky nálezů a usnesení, sv. 7, v jehož odůvodnění bylo s odkazem na články 39 a 40 y zdůrazněno, že vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu a stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního stíhání rovněž o tom, zda byl trestný čin spáchán.

Stěžovatelé ve vztahu k napadenému usnesení okresní státní zástupkyně namítají porušení y a čl. 6 odst. 1 Úmluvy z důvodu, že jejich stížnost byla zamítnuta, neboť byla podána osobou neoprávněnou. Současně namítají porušení některých zákonných ustanovení trestního řádu v řízení, které předcházelo vydání usnesení vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů je toho názoru, že postupem okresního státního zastupitelství nedošlo k tvrzenému zásahu do základního práva stěžovatelů na přístup ke spravedlnosti a spravedlivý (řádný ) proces. Podle ustanovení § 172 odst. 3 trestního řádu byli poškození o zastavení trestního stíhání vyrozuměni a v poučení k usnesení vyšetřovatele Policie ČR byli stěžovatelé seznámeni s tím, že poškozený není osobou oprávněnou k podání stížnosti. Tento postup je v souladu s ustanoveními trestního řádu a nijak se nedotýká práv, která poškozeným přiznává ustanovení § 43 trestního řádu. Na tomto místě je třeba také uvést, že i když trestní řád nepřiznává poškozenému právo stížnosti do usnesení o zastavení trestního stíhání vyšetřovatelem, dává poškozenému jiné zákonné prostředky, jejichž prostřednictvím se může poškozený aktivně účastnit přípravného řízení

3

(§ 43 tr. ř. - např. právo podávat návrh na doplnění dokazování) a další, kterými poškozený může docílit přezkoumání postupu vyšetřovatele ve vyšetřování (§ 167 tr.ř.)

Tyto zákonné prostředky byly ze strany poškozených využity (návrh na doplnění dokazování - návrh poškozených ze dne 18.7.1997 a doplnění tohoto návrhu o další vyjádření podání ze dne 23. 7. 1997). Na oba tyto přípisy bylo reagováno ze strany státního zástupce, který se jimi zabýval jako podnětem k postupu podle § 174 odst. 2 písm. e) tr.ř., a o výsledku přezkoumání rozhodnutí vyšetřovatele byli také poškození vyrozuměni. Postup orgánů činných v trestním řízení tak v tomto směru nevybočil z rámce daného zákonnými ustanoveními trestního řádu, týkajících se práv poškozených, a ústavní soud proto nezjistil stěžovateli namítané dotčení jejich ústavně zaručených základních práv. Z uvedených důvodů byla proto ústavní stížnost stěžovatelů podle , ve znění , odmítnuta.

Současně s ústavní stížností podali stěžovatelé podle ustanovení návrh na zrušení ustanovení § 172 odst. 3 celé věty čtvrté trestního řádu z důvodu, že jeho uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Ke zrušení tak navrhují větu stanovící, že poškozený se o zastavení trestního stíhání vyrozumí. Stěžovatelé tímto návrhem, aniž by současně, jak vyžaduje ustanovení , uvedli, v čem spatřují jeho protiústavnost, chtějí nepochybně dosáhnout toho, aby byl poškozený oprávněn k podání stížnosti proti zastavení trestního stíhání podle ustanovení § 172 odst. 1 trestního řádu. Zrušením navrženého ustanovení by však byla pouze vypuštěna povinnost stanovící, že poškozený se o zastavení trestního stíhání vyrozumí, aniž by stěžovatelé dosáhli jimi sledovaného účelu. Z hlediska tohoto stěžovateli sledovaného účelu však skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, nenastala uplatněním zákonného ustanovení navrženého ke zrušení. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé v návrhu na zrušení ustanovení zákona nesplnili výše zmíněné zákonné požadavky stanovené v , a že sama ústavní stížnost byla odmítnuta, byl návrh na zrušení části ustanovení § 172 odst. 3 trestního řádu odmítnut podle , ve znění , jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. května 1998

JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu