Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 210/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu Český republiky

Ústavní soud rozhodl dne 27. května 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti ing. H.F., zastoupené JUDr. M.K., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 5. 1997, čj. -40, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 1998, čj. -49, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatelka uvádí, že rozhodujícím pro posouzení věci není v daném případě přechod majetku podle vládního , nýbrž to, že protiprávní zavedení národní správy na předmětný majetek je právě aktem, umožňujícím aplikaci Obecné soudy však tyto skutečnosti v řízení nezkoumaly, a spokojily se s pouhým konstatováním, že aplikovat nelze, neboť k přechodu majetku došlo podle vládního , a proto je třeba použít

- 2 - IV. OS 210/98

Postupem obecných soudů byly tedy porušeny zásady spravedlivého procesu podle článku 36 a násl. d, článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, stejně jako článku 90 y ČR.

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 Ústavní soud zjistil, že již citovaným rozsudkem tohoto soudu byla zamítnuta žaloba stěžovatelky s návrhem na uložení povinnosti uspokojit její finanční nárok ve smyslu , vydáním akcií druhého žalovaného za nemovitosti, ve výroku tohoto rozhodnutí blíže označené. Stalo se tak na základě zjištění, že předmětné nemovitosti přešly do vlastnictví státu podle ustanovení vládního , a že ve věci sp. zn. uvedeného soudu byla zamítnuta žaloba stěžovatelky o poskytnutí finanční náhrady s tím, že jí již byla poskytnuta finanční náhrada podle ustanovení a , ve znění pozdějších předpisů, a že tudíž tento nárok byl uspokojen. Krajský soud k odvolání stěžovatelky rozhodl napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu I. stupně potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že otázka, podle kterého restitučního předpisu má být stěžovatelčin nárok na finanční náhradu za zdemolovanou stavbu a zastavěný pozemek posuzován, byla již řešena ve věci sp. zn. Obvodního soudu pro Prahu 1, a to tak, že soudy obou stupňů dospěly k závěru, že k přechodu předmětných nemovitostí na stát došlo podle vládního , a že proto na daný případ je třeba aplikovat Podle názoru Městského soudu v Praze jistě nelze vyloučit, aby i za situace, kdy k "přechodu" věci na stát došlo s odvoláním na vládní , mohl být aplikován , nicméně za podmínky, že by řízení i vlastní výměr, vydaný dle citovaného vládního nařízení, trpěly vadami vylučujícími ve vztahu ke stěžovatelce právní účinky. O takový případ však, jak konstatoval Městský soud v Praze, v projednávané věci nejde.

Uvedené závěry obecných soudů odpovídají i konstantní soudní judikatuře, konkrétně pak např. stanovisku občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 7. 1993, čj. , podle něhož odpověď na otázku o možnosti uplatňování případných nároků , který vyplynuly z majetkových křivd a jiných křivd v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990, jakož i na otázku postupu při uplatňování takových nároků, nutno hledat především v ustanoveních , avšak pouze tehdy, nejde-li o případy, na něž se vztahuje , jak je tomu právě v projednávané věci. Také Ústavní soud má proto za to, že stěžovatelce v daném případě nelze přiznat nárok podle

- 3 -

Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, a nesdílí proto ani její tvrzení, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jejích, již konstatovaných, ústavně zaručených práv.

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy se Ústavnímu soudu jeví natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 27. května 1998

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu