Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 198/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 27. května 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti K.M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 1998, čj. -58, potvrzujícímu usnesení Okresního soudu Brno - venkov ze dne 30. 7. 1997, čj. -45, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným usnesením obecných soudů stěžovatel setrvává na svém stanovisku, že rozhodnutí bývalého SN ze dne 11. 11. 1992, čj. , o registraci dohody o vydání nemovitostí v k. ú. O., v této dohodě blíže označených, je nezákonné a jako rozhodnutí porušující právní řád České republiky by mělo být zrušeno.

Z obsahu spisu Okresního soudu Brno - venkov Ústavní soud zjistil, že usnesením tohoto soudu bylo řízení, v němž se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedené registrace, podle ustanovení zastaveno. K odvolání stěžovatele proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soud v Brně napadeným usnesením tak, že usnesení soudu I.

- 2 -

stupně potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že v projednávaném případě nejde o věc, kterou by bylo možno projednat v občanském soudním řízení ve smyslu ustanovení , neboť žádost o zrušení registrace dohody nelze považovat ani za žalobu podle části páté (správní soudnictví). Nedostatek pravomoci soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a proto je podle názoru Krajského soudu na místě podle ustanovení toto řízení zastavit.

Zkoumaje otázku, zda napadenými rozhodnutími došlo k porušení některého ze stěžovatelových ústavně zaručených práv, dospěl Ústavní soud k závěru, že žádné z těchto práv v projednávané věci porušeno nebylo. K důvodům, uváděným krajským soudem, které se Ústavnímu soudu jeví jako zcela logické a odpovídající smyslu, účelu i mezím ustanovení , ústavní soud pouze dodává, že proti rozhodnutí někdejšího státní notářství, jímž byla registrována smlouva, nebylo odvolání přípustné [ , o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů] . Citovaný zákon byl již navíc zrušen (článek XII odst. 1). Stěžovatel si zřejmě vůbec neuvědomuje, že rozhodnutí státního notářství o registraci bylo pouze jednou z právních skutečností v procesu vedoucím ke vzniku vlastnictví k nemovitostem smluvním převodem, a že tedy samo o sobě by nemohlo zhojit to, co by případně bylo nezhojitelné.

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy se jeví Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Částí ústavní stížnosti, v níž stěžovatel navrhoval uložit orgánům činným v trestním řízení zjistit míru zavinění v souvislosti s projednávanou věcí, případně uložit náhradu škody, se Ústavní soud věcně nezabýval, neboť v této části jde o podání, které obsahově zjevně není návrhem na zahájení řízení, což je proto důvodem k jeho odložení [§ 41 písm. a) citovaného zákona].

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. května 1998,

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu