Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 205/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivy Brožové a soudců Vojtěcha Cepla a Antonína Procházky v právní věci navrhovatelky D.V., zastoupené advokátem JUDr. P.T., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 20. 2. 1998, čj. 214/2-94/98, a návrhu na zrušení , t a k t o :

Návrh se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se s odvoláním na porušení d (dále jen " ") a Úmluvy o právech dítěte domáhala zrušení rozhodnutí MPSV ze dne 20. 2. 1998, čj. 214/2-94/98, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí O.Ú. P., ze dne 18. 12. 1997, čj. Om 172/94, kterým referát sociálních věcí a zdravotnictví rozhodl, že nezletilá dcera stěžovatelky - A., se dočasně svěřuje s účinností od 18. 12. 1997 do dočasné péče

1

manželům R. a L.U., kteří mají zájem stát se pěstouny a splňují stanovené podmínky. Rozhodnutí o dočasném svěření dítěte do péče pozbývá účinnosti uplynutím lhůty 3 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí, pokud v této době nebude zahájeno řízení u soudu o svěření dítěte do pěstounské péče.

Stěžovatelka je přesvědčena, že postupem orgánů veřejné moci byla v daném případě překročena pravomoc správních orgánů a současně celý postup pokládá za věcně nedůvodný. Rovněž upozorňuje na to, že citovaná ustanovení y a úmluvy o právech dítěte mají ve smyslu platného ústavního zákona přednost před zákonem a tedy i před ustanovením , o pěstounské péči, v pozdějším znění. Stěžovatelka dále zdůrazňuje, že dcera byla do výchovného zařízení umístěna rozhodnutím soudu, správní orgán toto rozhodnutí nerespektoval a předal dítě do výchovy manželům U.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným rozhodnutím O.Ú. P., ze dne 18. 12.1997, čj. Om 172/94, a rozhodnutím MPSV ČR ze dne 20. 2. 1998, čj. 214/2-94/98, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Podstatou ústavní stížnosti je polemika se závěry, ke kterým správní orgány dospěly při rozhodování ohledně dočasného předpěstounského svěření dítěte do péče do doby než bude o této záležitosti s konečnou platností rozhodnuto soudem, neboť o svěření dítěte do péče požádali vedle manželů U. i rodiče stěžovatelky. Správní orgán pak po posouzení případu dospěl k závěru, že z hlediska zájmu dítěte je vhodnější,

aby do doby než rozhodne soud o svěření dítěte do pěstounské péče, dítě namísto v dětském domově pobývalo v rodinném prostředí, na něž je zvyklé. Navíc je zřejmé, že uvedenými rozhodnutími přitom nedošlo k namítanému odejmutí dcery stěžovatelce, neboť jak je uvedeno v ústavní stížnosti, dítě již bylo rozhodnutím Okresního soudu v Pelhřimově na základě předběžného opatření svěřeno do ústavní výchovy.

Stěžovatelka tak zcela přehlíží, nejen že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a že mu nepřísluší přezkumné pravomoci, ale také, a to zejména, že ústavní stížnost je krajním prostředkem ochrany práv, což jinými slovy znamená, že pojmově řízení před Ústavním soudem nepřichází v úvahu tam, kde je napadeno rozhodnutí charakteristické svou zatímní, předběžnou a dočasnou povahou (srov. judikaturu Ústavního soudu též ve věci ,

). Uvedené skutečnosti jsou natolik zřejmé, že Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle ustanovení , ve znění , odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Návrhem na zrušení , jehož se stěžovatelka spolu s ústavní stížností domáhala, se Ústavní soud nezabýval, neboť takový postup by byl možný pouze pokud by Ústavní soud ústavní stížnost přijal.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 19. 5. 1998 předsedkyně senátu Ústavního soudu