Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 202/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud v senátě složeném z předsedkyně Ivy Brožové a soudců Vojtěcha Cepla a Antonína Procházky rozhodl v právní věci navrhovatele JUDr. J.D., zastoupeného advokátem JUDr. J.P., o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 5. 2. 1998, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se s odvoláním na porušení , č137 odst. 3 a č1. 38 odst. 2 d (dále jen " ") dovolával zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto tak, že tři v rozhodnutí konkrétně jmenovaní soudci Krajského soudu v Českých Budějovicích nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, vedené pod sp. zn. .

1

Stěžovatel dále objasnil, že vznesl námitku podjatosti všech soudců Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterou odůvodnil tím, že žalovaná je sestrou soudce téhož soudu. Dotčení soudci se sice vyjádřili tak, že žalovanou neznají, necítí se být podjatí, a soudce, který je bratrem žalované, pracuje na jiném úseku, avšak dle názoru stěžovatele nelze v takovém případě podceňovat kolegiální vztahy soudců. Řízení, ohledně kterého vznesl stěžovatel námitku podjatosti, se týká odškodnění za zmaření jízdy za dcerou, uskutečněné na základě soudního rozhodnutí o styku otce s nezletilým dítětem. Stěžovatel nesouhlasí se závěry soudu a poukazuje na ustanovení , dle kterého k vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci postačí, jestliže lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti.

Ústavní soud přezkoumal návrh spolu s připojeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 1998, sp. zn. , a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud již v řadě svých předchozích rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jakožto orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do jejich pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté d.

Podstatou ústavní stížnosti je polemika s právními závěry Vrchního soudu v Praze, ke kterým tento soud dospěl po vyhodnocení námitky podjatosti, vznesené proti všem soudcům krajského soudu. Ústavní soud zjistil, že stěžovatel vznesl námitku podjatosti všech soudců Krajského soudu v Českých Budějovicích,

Vrchního soudu v Praze i Nejvyššího soudu ČR. O námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze již rozhodl Nejvyšší soud usnesením, sp. zn. , tak, že soudci, kteří jsou dle rozvrhu práce příslušní k rozhodnutí v této věci, nejsou vyloučeni z rozhodování a projednávání v této věci. Z obsahu napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 5. 2. 1998, Ústavní soud zjistil, že o námitce podjatosti všech soudců Krajského soudu v Českých Budějovicích rozhodoval v souladu s ustanovením senát nadřízeného soudu (tj. Vrchní soud v Praze), a přihlédl přitom jak k námitce podjatosti, tak k vyjádření jednotlivých soudců Krajského soudu v Českých Budějovicích, když jak námitka podjatosti, tak vyjádření k ní mají stejnou relevanci. Jinými slovy, Ústavní soud neshledal nic, co by nasvědčovalo porušení zásad a principů hlavy páté y, neboli vrchní soud se při rozhodování řídil platnou právní úpravou a ani interpretací příslušných ustanovení nevybočil z mezí ústavnosti. Za této situace, při respektování ústavního principu nezávislosti soudů ( y ČR), nezbylo Ústavnímu soudu než návrh dle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 19. 5. 1998 předsedkyně senátu Ústavního soudu