Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 363/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti K.K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 1996, č. j. -13, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Soudce zpravodaj podle ustanovení návrh odmítl, neboť navrhovatel neodstranil vady podání ve lhůtě jemu k tomu určené.

Stěžovatel podal ústavní stížnost označenou jako "odvolání" proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 1996 č.j. -13. Stěžovatel uvádí, že jako syn po zemřelém K.K. uplatnil nárok na poskytnutí jednorázového finančního odškodnění ve smyslu u České správy sociálního zabezpečení v J.H., neboť jeho otec zemřel v pevnosti T. dne 12. 5. 1945. Žádost navrhovatele byla nejprve zamítnuta rozhodnutím správního orgánu ze dne 9. 11. 1995, č. j. 280 819 092/DO, a to z toho důvodu, že otec stěžovatele v době svého úmrtí nesplňoval podmínku uvedenou v ustanovení § 2 odst.1 bodu 5 zák. č. 255/1946 Sb., který obsahuje pojmové vymezení čs. politického vězně. Podle shora uvedeného ustanovení citovaného zákona lze tak označit osobu,

1

která zemřela nejpozději dne 4. 5. 1945 (5.5.1945) za podmínek uvedených v ustanovení , ve znění

O opravném prostředku proti správnímu rozhodnutí rozhodoval Vrchní soud v Praze. Ten ve svém potvrzujícím rozsudku a jeho odůvodnění konstatoval, že z úmrtního listu otce stěžovatele je doloženo, že tento zemřel dne 12. 5. 1945 v T. pevnosti na následky skvrnitého tyfu, kterým se nakazil ještě před osvobozením koncentračního tábora v květnu 1945. Vrchní soud v Praze uvedl jako listinný důkaz osvědčení vystavené Ministerstvem národní obrany ze dne 8. 11. 1948. č. j. 67064-K1-576-1948, evid. číslo 36280, které dokládá, že otec stěžovatele byl účastníkem národního boje za osvobození ve smyslu § 1 odst.1 písm.g) zák. č. 255/1946 Sb. a započítává se mu tedy doba od 23. 1. 1945 do 5. 5. 1945 jako čs. politickému vězni.

Vrchní soud se při výkladu ustanovení ve znění zabýval výkladem tohoto ustanovení a dovodil, že datum 4. 5. 1945 (resp. 5. 5. 1945) jako nejpozdější termín pro splnění podmínek statutu politického vězně s účinky předpokládanými v příslušném ustanovení , nelze vztáhnout na definici čs. politického vězně vymezenou v zák. č. 255/1946 Sb. V dané věci je nerozhodné, zda dotčená osoba zemřela do tohoto termínu nebo v termínu pozdějším, neboť z žádného ustanovení nelze dovodit, že by postižený občan musel zemřít nejpozději ve shora uvedeném termínu, aby jeho pozůstalým vznikl nárok na odškodnění.

V projednávaném případě, jak konstatoval Vrchní soud v Praze, však nebyla splněna podmínka pro vznik nároku stěžovatele na odškodnění, protože ke smrti postiženého občana došlo v době, kdy již nebyl vězněm nacistického koncentračního tábora, a to proto, že v době úmrtí otce stěžovatele nebylo již vězení pod nacistickou správou.

Nerozhodná je v tomto případě i skutečnost, že k úmrtí postiženého občana došlo na území bývalého koncentračního (integračního) tábora, který" otec stěžovatele již neopustil a k úmrtí otce stěžovatele došlo v přímé souvislosti s epidemií tyfu v tomto táboře, evidované již před jeho osvobozením.

Tento integrační tábor tedy dne 12. 5. 1945 již nebyl táborem nuceně omezujícím osobní svobodu zde zadržovaných osob z důvodu nacistické perzekuce. Zde zadržované osoby byly nuceny zůstat na území integračního tábora z důvodů zdravotních (vysoce nakažlivé epidemie tyfu).

Tento výklad Vrchního soudu v Praze je obsahově shodný s nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 5. 1997, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce zákonů pod č.

Vzhledem k tomu, že k ústavní stížnosti nebyla přiložena plná moc advokáta ve smyslu a podání vykazovalo i jiné vady ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů, vyzval soudce zpravodaj stěžovatele, aby ve lhůtě do 15 dnů od obdržené písemné výzvy s poučením odstranil vady podání a doplnil jej.

Písemnou výzvu, včetně poučení, převzal stěžovatel dne 24. 4. 1998, do doby vydání tohoto usnesení však vady návrhu neodstranil, takže soudci zpravodaji nezbylo než podanou ústavní stížnost ve smyslu ustanovení dost.1 písma) , ve znění pozdějších předpisů odmítnout.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 19. května 1998