Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 11/98

Ústavní soud rozhodl v řízení o návrhu

1. JUDr. M.K., 2. ThMgr. L.D., 3. I.K., 4. JUDr. V.A., 5. M.S., 6. Ing. O.B., 7. MUDr. Z.P., 8. L.O.,

všichni zastoupeni JUDr. Z.T., na zrušení ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Dne 19. 5. 1997 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, ve které navrhovatelé s odvoláními na , , a y ČR a , , 2, a d (dále jen "") navrhují zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 28. 3. 1987, a rozhodnutí Ministerstva kultury, čj. 13170/93, ze dne 6.1.1994, čj. 15044/94, ze dne 29.3.1995, čj. 4923/94, ze dne 12.10.1995, v opraveném znění čj. 12178/95, ze dne 27. 10. 1995. Stěžovatelé se žalobou u Vrchního soudu v Praze domáhali ve správním soudnictví zrušení shora označených rozhodnutí Ministerstva kultury, týkajících se registracey N. Vrchní soud v Praze však svým výše označeným

usnesením řízení podle ustanovení zastavil, neboť dospěl k závěru, že žaloba byla podána osobami neoprávněnými. Stěžovatelé v ústavní stížnosti, proti uvedenému rozhodnutí Vrchnímu soudu směřující, namítají dotčení jejich ústavně zaručených základních práv v důsledku toho, že soud, aniž připustil hmotné dokazování a zabýval se otázkou účastníků řízení podle , řízení zastavil pro nedostatek jejich legitimace k podání žaloby. Soud však podle názoru stěžovatelů, podrobně v ústavní stížnosti rozvedeného, nebyl oprávněn řízení zastavit a poskytnout tak nepřímo ochranu nezákonnému stavu. Současně s ústavní stížností podali stěžovatelé podle ustanovení návrh na zrušení ustanovení , ve znění pozdějších předpisů. Tento návrh odůvodňují tím, že toto procesní ustanovení přímo znemožnilo, aby stěžovatelé mohli své postavení účastníků řízení před soudem objasnit na základě skutkového stavu, který si soud nejen neujasnil, nýbrž ani nezkoumal. Stěžovatelé proto považují ustanovení za neústavní, poněvadž umožnilo zcela volně zasáhnout do jejich základních práv chráněných mino jiné i y. Hlavním důvodem pro zrušení je, jak dále uvádějí, skutečnost, že otázky procesní, jakkoliv mají předběžný charakter, nemohou být často správně posouzeny bez zjištění skutkového stavu, což se týká daného případu. Pokud by Ústavní soud dospěl k závěru, že nelze zrušit celý komplex předběžných úkonů soudu, obsažených v napadeném ustanovení, s ohledem na jejich věcnou odlišnost, navrhují, aby byla zrušena jeho dikce, jestliže byla podána neoprávněnou osobou", o níž je podle stěžovatelů prokázáno, že porušení ústavních práv již de facto umožnila.

Usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 4. 1998,

sp. zn.

, bylo podle , řízení o ústavní stížnosti přerušeno do doby rozhodnutí o návrhu na zrušení ustanovení

Podle ustanovení může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení navrhovatele jsou v rozporu s ústavními zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Neústavnost ke zrušení navrženého ustanovení spatřují stěžovatelé v tom, že toto ustanovení umožnilo zasáhnout do jejich základních práv. Stěžovatelé tedy explicitně neuvádějí, tak jak to vyžaduje ustanovení , se kterým ustanovením ústavního zákona nebo mezinárodní smlouvy podle y ČR je ke zrušení navržené ustanovení v rozporu, a argumentují pouze neústavností ústavní stížností napadeného rozhodnutí, jež napadené ustanovení aplikovalo. Návrh stěžovatelů na zrušení napadeného ustanovení tedy neobsahuje tvrzení o jeho rozporu s ústavními předpisy požadované pro takový návrh ustanovením

Ustanovení v části, jež byla vrchním soudem aplikována (a jen touto se proto s ohledem na znění ustanovení , mohl Ústavní soud zabývat), stanoví, že předseda senátu usnesením řízení zastaví, jestliže žaloba byla podána neoprávněnou osobou. Ústavní soud již ve svém nálezu,

sp. zn.

, publikovaném pod č. 13, sv. 7 Sbírky nálezů a usnesení ústavního soudu, zaujal názor, že je nutno rozlišovat případy, ve kterých lze soulad ustanovení právního předpisu s ústavním pořádkem zabezpečit jeho ústavně konformní interpretací, od případů, kdy tak učinit nelze, a kdy je nutno přistoupit k jeho zrušení. Výkladem posuzované části napadeného ustanovení se také již Ústavní soud zabýval ve svém nálezu,

sp. zn.

, v němž uvedl, že zastavení řízení podle ustanovení d odst. 3 , proto, že žaloba byla podána neoprávněnou osobou, přichází

v úvahu pouze tehdy, je-li evidentně vyloučeno, aby žalobci tvrzené právo vůbec mohlo příslušet.

Z uvedených důvodů a vzhledem k tomu, že navrhovatelé sami nespecifikovali rozpor napadeného ustanovení s ústavními předpisy, a jeho ne zcela přesnou dikci - pojem oprávněné osoby - lze překlenout ústavně konformním výkladem, byl návrh podle odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. května 1998

JUDr . Eva Zarembová

soudce zpravodaj