Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 348/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Ing. V.M., zastoupeného JUDr. P.B., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. , a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 10. 1996, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , v platném znění, návrh jako zjevně neoprávněný odmítl.

Stěžovatel včas podanou ústavní stížností se domáhá zrušení rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 10. 1996, sp. zn. a Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. , a to pro porušení jeho základních práv, obsažených v a 2 a a 3d (dále jen "").

Stěžovatel byl trestně stíhán Policií ČR, Úřadem vyšetřování hl. m. Prahy a toto trestní stíhání bylo zastaveno usnesením ze dne 30. 6. 1994, č.j. ČVSVV: 906/2391, které nabylo právní moci dne 20. 7. 1994. Ve vazbě byl od 14. 5. 1991 do 13. 8.

1

1991. Za dobu pobytu ve vazbě požadoval náhradu v celkové výši 9. 500. 860,70 Kč. Podle ustanovení se stěžovatel obrátil v rámci režimu povinného předběžného projednání věci se svým nárokem na Ministerstvo. Jeho žádost došla ministerstvu 22. 6. 1995. Ministerstvo žádost odmítlo dopisem ze dne 7. 8. 1995, a to pro neprokázanou výši škody, když současně uznalo návrh stěžovatele na odškodnění.

Následně stěžovatel uplatnil svůj nárok u soudu, a to podáním ze dne 3. 5. 1996. Soud I. stupně na základě námitky žalovaného o promlčení nároku žalobu stěžovatele na zaplacení částky 9.500.860,70 Kč se 17% úrokem ode dne 22. 6. 1995 do zaplacení zamítl s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil, i když stěžovatel se domáhal náhrady škody z titulu ušlé mzdy, zisku podnikatele a náhrady nemajetkové újmy s tvrzením, že mu škoda byla způsobena jednak rozhodnutím o vazbě a jednak z titulu odpovědnosti orgánu veřejné moci za nesprávný úřední postup a z takto uplatněného nároku vyvozoval tříletou promlčecí lhůtu. Městský soud dále dovodil, že ne všechny stěžovatelem uplatněné atributy náhrady splňují požadavek škody v občanskoprávním pojetí (damnum emergens).

Stěžovatel proto ve své ústavní stížnosti dovozuje, že i kdyby souhlasil s právním názorem o zmeškání lhůty a zániku nároku náhrady škody, způsobené rozhodnutím o vazbě, pak jeho další nároky nejsou již uplatňovány z tohoto titulu.

Celá ústavní stížnost je tedy postavena na kvalifikaci právního titulu uplatnění náhrady škody podle a tomu odpovídající promlčecí lhůtě.

Již z ustanovení . vyplývá, že mezi všemi rozhodnutími je vyčleněna k samostatnému řízení náhrada škody podle rozhodnutí o vazbě nebo trestu.

2

Tento právní titul odškodnění je zcela samostatný a nelze jej, jak správně dovodil odvolací soud, nahrazovat tituly jinými. Pojem nesprávného úředního postupu podle § 18 odst.1 cit. zákona odkazuje zpětně na § 1 odst. 1 citovaného zákona, který uvádí, ve kterých řízeních může k takovémuto postupu dojít. Z nich, jak již uvedeno výše, je vyloučeno řízení o náhradách za rozhodnutí o vině nebo trestu. Odvolací soud rovněž správně uvedl, že tento režim slouží výkonu státní moci, která nespočívá ve vydávání rozhodnutí a kde tedy řízení nekončí rozhodnutím.

Oba soudy proto ve vztahu na jedině možné uplatnění odškodnění, t. j. náhrady škody rozhodnutím o vazbě, propočetly všechny termíny pro uplatnění nároků, včetně odpočtu sistační doby podle § 22 odst.3 cit. zákona a rozhodly správně. Z tohoto důvodu nelze také odvolacímu soudu vytýkat jako porušení ústavnosti, když nepřipustil dovolání k právnímu názoru na výklad pojmu "nesprávného úředního postupu".

Ústavní soud není soudem odvolacím a jeho ingerence nastává teprve porušením ústavnosti. Nemůže také nahrazovat úkony účastníků, kteří sami zavinili opožděné podání, když k tomu měli dostatek času (návrh na předběžné projednání uplatněn na ministerstvu téměř po uplynutí roku od právní moci rozhodnutí o zastavení trestního stíhání t. j. dne 20. 7. 1994).

Rovněž tak nemohlo dojít k porušení a 2y, neboť otázka porušení lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochrany jména stěžovatele, nebyla předmětem řízení obou soudů.

Nedošlo ani k porušení y, neboť stěžovatelovo právo na řádné projednání věci nebylo soudy odmítnuto a bylo řádně projednáno.

3

Pokud se týká porušení y, má toto ustanovení vazbu na odst.4 cit. článku, kde odkazuje při náhradě na zákon. Tímto zákonem je , který byl v řízení obou soudů použit.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu

V Brně dne 4. května 1998