Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 491/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele T.H., zastoupeného advokátem JUDr. B.G., CSc., o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 30. 9. 1997, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se svým včas podaným návrhem domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 1997, sp. zn. , jímž byli soudci Obvodního soudu pro Prahu 5, JUDr. M.H., JUDr. J.C., JUDr. P.M. a JUDr. A.S., vyloučeni z projednávání a rozhodování věci

1

vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. . V rámci tohoto občanskoprávního řízení se navrhovatel domáhá náhrady škody ve výši 2 199,10 Kč s příslušenstvím způsobené nesprávným úředním postupem proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti. Soudce soudu prvého stupně, jemuž byla věc přidělena podle rozvrhu práce a další soudci tamního soudu sami navrhli, aby byli z projednávání věci vyloučeni. Důvodem byla skutečnost, že navrhovatel a jeho zástupce měli údajně vyzývat v novinách Š. k fyzickému násilí proti JUDr. K., soudci Obvodního soudu pro Prahu 5. Z toho důvodu vztah soudců tamního soudu k navrhovateli a jeho zástupci je negativní. Městský soud v Praze na základě vyjádření soudců H., C., M. a S., kteří uvedli, že se cítí být ve věci podjatí, je vyloučil z dalšího projednávání a rozhodování ve věci.

Ve své ústavní stížnosti navrhovatel vytýká rozhodnutí Městského soudu v Praze rozpor s d (dále jen " "). Navrhovatel uvádí, že toto rozhodnutí obecného soudu bylo vydáno aniž by byly blíže zkoumány důvody, které vedly čtyři soudce ve výroku usnesení jmenované, k pocitu podjatosti ve věci. Současně navrhovatel vytýká, že bylo zcela ignorováno jeho právo účastníka řízení vyjádřit se k celé záležitosti. Sám uvádí, že pravé důvody jsou zcela jiné a spočívají v korupci a provázanosti mezi soudci nižšího a vyššího stupně a v jejich vzájemné ochotě kryt - jak uvádí - vlastní lumpárny a očividné sklony ke zneužívání práva a soudcovské pravomoci. V té souvislosti poukazuje navrhovatel na výsledek řízení vedeného u Obvodního státního zastupitelství pro P. pod sp. zn. , kde došlo k zastavení trestního stíhání zástupce navrhovatele M.Š. pro trestný čin pomluvy, kterého se měl dopustit vůči soudci JUDr. K., neboť z dostupných důkazů vyplynulo, že poškozený v zásadě jedná tak, jak obviněný ve svých tvrzeních uvedl. Z toho všeho navrhovatel dovozuje, že soudci Obvodního soudu pro Prahu 5 se semkli a opakovaně odmítají nezávisle a nestranně plnit svoje soudcovské povinnosti.

V písemném vyjádření k ústavní stížnosti uvedl Městský soud v Praze, že zcela odkazuje na písemné odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 30. 9. 1997.

V písemném podání ze dne 6. 3. 1998 soudci Obvodního soudu pro Prahu 5 JUDr. H., JUDr. C. a JUDr. M. uvedli, že rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 1997 předcházela rozhodnutí ve věcech Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. , kde vznesl námitku podjatosti sám navrhovatel proti všem soudcům tamního soudu a to opakovaně s odůvodněním, že "nemá důvěru v soud, který sám nestoudně a veřejně porušuje zákony". V důsledku toho došlo rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 28. 9. 1994 pod sp. zn. k vyloučení soudců JUDr. H., JUDr. C., JUDr. M., JUDr. S., JUDr. K., JUDr. Ch., Mgr. M. a Mgr. K. z rozhodování a projednávání věci z důvodu pochybnosti o nepodjatosti. Rovněž ve věci téhož soudu, sp. zn. , vznesl opakovaně právní zástupce navrhovatele námitku podjatosti vůči JUDr. C. a všem dalším soudcům, v důsledku toho byli opět vyloučeni z projednávání a rozhodování věci. Dále poukázali na to, že věc, sp. zn. , je nadále vyřizována v senátě 18 C Obvodním soudem pro Prahu 5 a dne 16. 3. 1998 má být ve věci vyhlášen rozsudek.

Vedlejší účastník řízení v písemném stanovisku navrhl zamítnutí ústavní stížnosti, neboť k porušení y nedošlo. Poukázal na to, že rozhodnutí o vyloučení soudce je zcela v pravomoci soudu příslušného k zjištění a posouzení důvodů k vyloučení, což se také v předmětné věci stalo. Navíc poukazuje vedlejší účastník řízení na to, že věc je i nadále vedena u Obvodního soudu pro Prahu 5 a projednávána soudcem pověřeným dle rozvrhu práce k projednávání občanskoprávních věcí. V závěru vyjádření poukazuje vedlejší účastník na skutečnost, že právní zástupce navrhovatele, JUDr. G., má pozastaven výkon advokacie.

Z přípisu České advokátní komory ústavní soud zjistil, že JUDr. G. má sice pozastaven výkon advokacie podle , avšak podal proti tomuto rozhodnutí odvolání v důsledku čehož nenabylo rozhodnutí právní moci. Z toho důvodu je JUDr. G. oprávněn vykonávat advokacii.

V případě předmětné ústavní stížnosti jde o aplikaci ustanovení (dále jen " ") ve spojení s Ústavní soud je toho názoru, že v rámci řízení před obecnými soudy došlo k správné aplikaci obou shora uvedených ustanovení . Je třeba zdůraznit, že podmínka ustanovení zakládá vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci nikoli pouze pro jejich skutečně prokázanou podjatost, ale již tehdy, jestliže "lze mít pochybnost o jejich nepodjatostí': Nejde tudíž pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudců, zda se cítí nebo necítí být podjatí, anebo hodnocení osobního vztahu k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, ale o objektivní úvahu, zda - s ohledem na okolnosti případu - lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být. V daném případě šlo o takový konflikt mezi jedním ze soudců Obvodního soudu pro Prahu 5 a právním zástupcem navrhovatele v trestní kauze, který svou povahou a intenzitou (nabádání k fyzickému násilí proti soudci) je nepochybně dostatečným důvodem k tomu, aby čtyři soudci Obvodního soudu pro Prahu 5 se mohli cítit podjatými ve vztahu k navrhovateli, jeho právnímu zástupci a výsledně i k projednávané věci. Nelze pominout ani to, že navrhovatel v roce 1994 vznesl vůči všem soudcům Obvodního soudu pro Prahu 5 námitku podjatosti i v dalších dvou kauzách, v nichž v důsledku navrhovatelem opakovaně vznesené námitky podjatosti nakonec došlo k vyloučení soudců. Tato situace objektivně svědčí o tom, že lze mít pochybnosti o nepodjatosti soudců Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci vedené pod sp. zn. . Nelze proto dovozovat, že by postupem soudců Obvodního soudu pro Prahu 5 a na něj navazujícím rozhodnutím Městského soudu v Praze došlo k porušení y. K takovému porušení nemohlo dojít již s poukazem na to, že věc je i nadále vedena u Obvodního soudu pro Prahu 5

v senátě 18 C a dne 16. 3. 1998 mělo být předsedou tohoto senátu vyneseno v kauze meritorní rozhodnutí.

Ze všech shora uvedených důvodů proto ústavní soud návrh navrhovatele ve smyslu ustanovení jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení, Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. května 1998

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu