Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 486/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele statku SŠ K., zastoupeného advokátem JUDr. J.M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 10. 1997, čj. - 29, a rozhodnutí Okresního úřadu v R., Okresního pozemkového úřadu ze dne 18. 9. 1996, čj. PÚ 4103/96 - 3397 NA (2031/00/21),

t a k t o

Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 23. 12. 1997.

Stěžovatel napadá usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 10. 1997, čj. - 29, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě na přezkum zákonnosti rozhodnutí Okresního úřadu R., Okresního pozemkového úřadu, i samotné

R

1

rozhodnutí uvedeného úřadu ze dne 18. 9. 1996, čj. PÚ 4103/96 - 3397 NA (2031/00/21). Stěžovatel výslovně neuvádí, která ústavně zaručená práva byla uvedenými rozhodnutími podle jeho názoru porušena, toliko bez dalšího konstatuje, že "napadená rozhodnutí jsou nesprávná a nespravedlivá...a procesními postupy a dále způsobem rozhodnutí ve věci samé byly porušeny ústavní principy České republiky jako právního státu". Ústavní soud nicméně dospěl na základě odůvodnění ústavní stížnosti k závěru, že stěžovatel především namítá tzv. právo na spravedlivý proces podle a násl. d, když uvádí, že "v tomto správním řízení nám byla odňata možnost jednat jako účastníku řízení". Podstatná část odůvodnění je pak věnována otázce výkladu pojmu účastníka řízení podle ustanovení a , kteroužto argumentaci stěžovatel ostatně nejspíše již uplatňoval v řízení soudním (zřejmě dokonce dvakrát, když napadl i rozhodnutí nepravomocné). V závěru stěžovatel navrhuje vydání nálezu, kterým by byla rozhodnutí krajského soudu i okresního úřadu zrušena.

Stěžovatel pokládá postupy krajského soudu a okresního úřadu za "nesprávné", protože žádný z nich stěžovatele nepovažoval za účastníka řízení. Domnívá se, že za účastníka řízení podle nelze považovat jen subjekty vypočtené v ustanovení citovaného zákona, ale v souladu s ustanovením i subjekt, který tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen. Argumentuje tedy tím, že v řízení podle platí nejen speciální ustanovení o účastnících řízení ( ), ale i obecná úprava stanovená ( ). K tomu uvádí, že "nemůže být zákon o půdě v poměru lex specialis již proto, že tuto definici svým zněním nijak nevylučuje". Domnívá se taktéž, že okresní úřad měl eventuálně vydat rozhodnutí, jímž by stěžovateli postavení účastníka řízení nepřiznal.

2

Především je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením, pokud nejde o porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti podle y ČR a zkoumá, zda v řízení před soudy nebyly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu a 2, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti, stěžovatel tedy napadá především výklad pojmu účastník řízení vymezený a , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Dovozuje, že pokud citovaný zákon stanoví, že účastníkem řízení jsou oprávněná osoba, povinná osoba a pozemkový fond, nejedná se o úplný výčet účastníků řízení, neboť dále stanoví, že účastníkem řízení je také ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech, přímo dotčen. Protože výslovně nevylučuje, že vymezený účastník řízení nemůže být také účastníkem řízení podle tohoto zvláštního zákona, dochází stěžovatel k závěru, že účastníkem řízení podle může být i ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím dotčen. Na základě uvedené argumentace pak dovozuje, že měl být pokládán za účastníka správního řízení i podle zákona o půdě.

Soudce zpravodaj z podání zjistil, že úvaha stěžovatele nemá právní podklad. je zvláštním zákonem, který má při provádění daného zvláštního druhu správního řízení přednost, a se použije - z obecného pohledu - pouze subsidiárně.

3

Tento zákon jako zvláštní předpis sám v ustanovení závazně vymezuje, kdo je účastníkem daného řízení. Je třeba připomenout, že toto ustanovení původně schválený zákon neobsahoval, přinesla ho až novela provedená a uvedená změna byla vyvolána právě v praxi se vyskytujícími problémy s vymezením účastníků dotčeného řízení podle obecných předpisů o správním řízení.

Z dikce ustanovení § 9 odst. 8 zákona o půdě je zcela zřejmé, že se jedná o výčet taxativní. Kupříkladu obohacení textu ustanovení o slovo "jen" by bylo nelogické a nadbytečné, neboť jde o situaci, kdy zvláštní zákon stanoví speciální okruh účastníků daného řízení, který je odlišný od vymezení účastníků obecného správního řízení; subsidiární aplikace ustanovení nepřipadá v dané věcí v úvahu. Zvláštní zákon může okruh účastníků řízení jak rozšířit, tak i zúžit, neboť speciální úprava účastníků řízení v některých zvláštních správních řízeních má nepochybně své racionální opodstatnění (srovnej též např. , o územním plánování a stavebním řádu, , o přestupcích aj.). Uvedené závěry ostatně potvrzuje i novější odborná literatura (Mikule, V. - Kopecký, M. - Staša, J.: Správní řízení ve věcech stavebních, nakladatelství Arch, Praha 1997, Kopecký, M.: Účastníci správního řízení, Právní rozhledy 3/1998).

Na tom nemění nic skutečnost, že ustanovení stanoví, že zvláštní zákon může za účastníky řízení označit i další subjekty. Dané ustanovení je vlastně nadbytečné, neboť , stejně jako zákon o správním řízení, mají právní sílu (obyčejného) zákona a uvedený odkaz ve proto nelze chápat jako odkaz na zvláštní zákon, např. . Pozdější (a navíc speciální) zákon může přinést odlišnou úpravu bez dalšího. V době schválení zákona o však zřejmě mělo toto ustanovení - i v souladu s dobovými komentáři - ten význam, že směřovalo na předpisy nižší

4

právní síly (vyhlášky ministerstev), kterými dříve bylo možné stanovit odchylky od . Smyslem tohoto ustanovení bylo, že těmito předpisy nižší právní síly nebylo možné zúžit okruh účastníků řízení, rozšíření možné bylo. V současné době, kdy ústavní pořádek striktně stanoví podmínku zákonnosti v jednání správních úřadů, má dané ustanovení již charakter ustanovení obsoletního, resp. nadbytečného, neboť zákony, tj.

předpisy stejné právní síly jako , mohou - a skutečně často stanoví - závažné odchylky od .

Z uvedeného tudíž nelze vyvozovat, že by došlo k porušení práva na tzv. spravedlivý proces podle a 2 d, neboť každý je oprávněn se domáhat svého práva stanoveným postupem, tj. v souladu s příslušnými procesními předpisy, v daném případě pak v souladu se zvláštními ustanoveními upravujícími správní řízení podle zákona o půdě. Soudům je pak svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Nemůže se tedy ze strany soudu jednat o denegatio iustitiae, neboť právo domáhat se zákonem stanoveným postupem svého subjektivního práva předpokládá, aby zde takové právo skutečně existovalo (obdobně srovnej usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

).

Pokud jde o námitku, že správní úřad měl vydat (procesní) správní rozhodnutí o tom, že stěžovatel není účastníkem řízení, je třeba uvést, že takové rozhodnutí se vydává pouze v případě, kdy někdo může oprávněně tvrdit, že je účastníkem řízení, tj. když se z hlediska vymezení účastníků řízení postupuje podle ustanovení (neplatí tedy výlučně zvláštní úprava účastníků správního řízení).

Ze všech výše uvedených důvodů je zřejmé, že Ústavní soud neshledal porušení ústavních práv, a proto soudci zpravodaji nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c)

5

, o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. května 1998 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu

6