Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 50/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele M.G., právně zastoupeného advokátkou JUDr. V.B., o ústavní stížnosti proti usnesení vyšetřovatele Policie ČR, ze dne 17. 11. 1997, ČVS: KVV-55/10-97 a KSZ ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 1 Kzv 18/97, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní soud zjistil svým šetřením, že vyšetřovatelem K.ú.v. je pod ČVS: KVV 55/10-97 vedeno trestní stíhání proti obviněnému M.G. pro trestný čin kuplířství podle § 204 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, neboť zjištěné skutečnosti svědčí pro podezření, že společně s obviněnými D.N., V.I., A.K., B.Z. a Z.G. v přesně nezjištěné době od počátku roku 1997 do poloviny měsíce března 1997 obviněný D.N. společně s obviněnými K. a I. zajišťovali dodání žen ukrajinské národnosti do nočního klubu "L." v Ch., provozovaného v té době obviněnými B.Z., Z.G. a M.G., kde byly poskytovány erotické služby za úplatu, přičemž byli dohodnuti na způsobu umístění žen v nočním klubu, způsobu vybírání peněz za poskytované erotické služby od zákazníků nočního klubu, rozdělování peněz získaných z provozování prostituce těchto žen, a to tak, že 25 % výdělku každé jedné ženy dostával obviněný D.N., vystupující a známý v té době jako I., 50 % zůstávalo provozovatelům nočního klubu a zbylých 25 % zůstalo jako odměna za práci ženě provozující prostituci.

Vyšetřovatelem O.ú.v. bylo dne 5. 11. 1997 pod ČVS: KVV 1389/97 zahájeno proti obviněnému M.G. další trestní stíhání pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona, neboť zjištěné skutečnosti svědčí pro podezření, že v CH., v nočním klubu "L" dne 28.10.1997 v odpoledních hodinách postupně vyhrožoval fyzickou likvidací M.Z., Z.V. a G.F., pokud mu nedají každá částku 50 DEM, když poškozené v obavách z

1

uskutečnění výhrůžek, mu každá odevzdala po 50 DEM a následně ve dnech 29. 10. 1997, 30. 10. 1997 a 31. 10. 1997, rovněž pod vlivem pronesených výhrůžek, mu odevzdávaly každá částku 50 DEM, čímž získal celkovou částku ve výši 600 DEM.

Usnesením ze dne 17. 11. 1997 ČVS: KVV 55/10-97 rozhodl vyšetřovatel K.ú.v., o spojení obou výše uvedených trestních věcí ke konání společného řízení.

Proti tomuto usnesení podal včasnou stížnost obviněný M.G., který v ní vyslovil nesouhlas s postupem a rozhodnutím vyšetřovatele s tím, že pro konání společného trestního řízení v jeho trestní věci nejsou dány zákonné podmínky, přičemž poukazoval na základní zásady trestního řízení a rovněž tak i na ustanovení y lidských práv a svobod, s nimiž má být postup a rozhodnutí vyšetřovatele v rozporu.

KSZ ve smyslu ust. § 147 odst. 1 tr. řádu přezkoumalo na základě podané stížnosti obviněným napadené usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž porušení obviněným citovaných zákonných předpisů a ustanovení neshledalo.

Podle § 20 odst. 1 tr. řádu o všech trestných činech téhož obviněného a proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, koná se společné řízení.

V předmětné trestní věci Ústavní soud neshledal, že by vyšetřovatel postupoval v rozporu s platným právním předpisem.

K námitce vznesené obviněným v tom směru, že spojení obou trestních věcí mělo ovlivnit rychlost trestního stíhání vedeného pro jednání posuzovaného po právní stránce jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona. KSZ, jako účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti konstatovalo, že z vyšetřovacího spisu vyplývá, že vyšetřovatel bezprostředně po zahájení trestního stíhání sdělením obvinění proti M.G. provedl také výslechy poškozených v postavení svědků. Dne 6. 11. 1997 bylo Okresnímu soudu v Chebu doručeno podání obhájkyně obviněného M.G. JUDr. V.B., jehož přílohou byly fotokopie čestných prohlášení slečny G.F. a pana J.G. Tato čestná prohlášení byla sepsána v AK JUDr. B., kam se oba jmenovaní měli dostavit poté, co M.G. byl vyšetřovatelem zadržen, a jejich obsahem je v podstatě zpochybnění svědeckých výpovědí obou jmenovaných. Obdobné prohlášení pak obhájkyně JUDr. V.B. sepsala s paní Z.G., manželkou obviněného M.G. V dozorovém spisu KSZ, sp. zn. 1 Kzv 18/97, je dále založen úřední záznam sepsaný státní zástupkyní OSZ JUDr. V.B., z kterého vyplývá, že na okresní státní zastupitelství se dostavila žena, která bez prokázání totožnosti tvrdila, že se jmenuje F. a uváděla, že chce "vzít zpět" své trestní oznámení učiněné proti M.G. s tím, že státní zastupitelství kontaktuje doporučení obhájkyně JUDr. V.B. Tyto skutečnosti vedly k jednoznačnému závěru, že je nezbytné všechny až dosud vyslechnuté svědky znovu vyslechnout, aby jim byla dána řádná a zákonná možnost vyjádřit se ke skutečnostem, které vyplývaly z citovaných písemností.

Vyšetřovatel bezprostředně po spojení obou trestních věcí se snažil zajistit přítomnost svědků k výslechům, aby bylo zajištěno, že na svědky vystupující v trestní věci obviněného

M.G. mělo být působeno i jiným způsobem, a to ze strany rodinných příslušníků obviněného.

K tomu KSZ ve svém vyjádření k ústavní stížnosti dále uvádí, že vyšetřovatelem O.ú.v. bylo dne 19. 1. 1998 pod ČVS: OVV 1434/10-97 sděleno obvinění proti J.G., (otec obviněného M.G.) a L.G., (sestra obviněného) pro trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zákona, jehož se měli mimo jiné dopustit i tím, že dne 6. 11. 1997 napadli M.Z. a Z.V. nutili je, aby změnily výpovědi ve věci jejich syna a bratra, v níž vypovídaly jako svědci a J.G. se je navíc snažil uplatit, aby výpovědi změnily.

V souvislosti s tímto jednáním se pak svědci přestali zdržovat v jejich bydlištích a jejich pobyt se vyšetřovateli podařilo zjistit prakticky až závěrem měsíce února 1998.

Podle názoru KSZ vyvstává tedy otázka, zda k prodlevám v trestním stíhání obviněného, který se nachází ve vazbě, skutečně došlo jen v důsledku spojení dvou trestních věcí vedených proti témuž obviněnému, nebo i poněkud netradičním jednáním dalších osob vystupujících v trestním řízení.

Ústavnímu soudu v daných souvislostech nezbývá, než konstatovat, že jeho příslušnost je upravena písm. d) y. Dle tohoto ustanovení je Ústavní soud příslušný rozhodnout o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Stěžovatel má zato, že postupem vyšetřovatele Policie ČR, k.ú.v. a KZ byl porušen d. Dle tohoto článku nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudů.

Ústavní soud po přezkoumání důvodů ústavní stížnosti stěžovatele konstatuje:

1. Důvody pro vzetí do vazby stěžovatele nebyly stěžovatelem v ústavní stížnosti zpochybněny a Ústavní soud se jimi dále jako nepříslušný v této věci nezabýval.

2. Zákonem stanovená doba vazby překročena nebyla. Posouzení doby vazby je v daném případě vázáno na zhodnocení vazebních důvodů.

Po přešetření Ústavní soud zjistil, že stěžovatel M.G. byl vzat do vazby na základě zákonně podloženého rozhodnutí, z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.

Ústavní soud ČR není třetí instancí, které by příslušelo přezkoumávat vazební důvody a dobu vazby, pokud jsou v souladu se zákonem.

Dle odst. d) y ČR rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. V daném případě Ústavní soud konstatuje, že takové porušení ústavně zaručených práv a svobod neshledal.

Dle , soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 6. května 1998