Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 489/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele V.S., zastoupeného JUDr. V.M., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 9. 1997, sp. zn. ,

t a k t o

Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í:

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 22. 12. 1997, v němž napadá usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 9. 1997, sp. zn. , a požaduje i zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 1992, sp. zn. , a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 4. 1992, sp. zn. .

Stěžovatel se domáhal žalobou na ochranu osobnosti proti J. K., soud mu uložil zdržet se rozšiřování tvrzení v žalobě uvedeného, předat stěžovateli písemnou omluvu za

1

pronesené výroky a uhradit náklady řízení.

Obvodní soud pro Prahu 5 žalobu na ochranu osobnosti zamítl, Městský soud v Praze jeho rozsudek ve výroku o věci samé potvrdil, Vrchní soud v Praze dovolání z formálních důvodů odmítl pro nesprávné doručení a další dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze, které bylo podáno dne 13. 3. 1995, Nejvyšší soud ČR rovněž odmítl. Přitom uvedl, že přípustnost dovolání v daném případě podle ustanovení (ve znění před novelizací ) odvolací soud neshledal a Nejvyšší soud ČR musel dovolání odmítnout jako nepřípustné podle ustanovení a Tím zůstalo v platnosti pravomocné rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 1992, čj. - 49.

Soudce zpravodaj proto musel konstatovat, že podle ustanovení , o Ústavním soudu, lze podat ústavní stížnost jen ve lhůtě šedesáti dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Nejvyšší soud ČR rozhodl, že dovolání takovým opravným prostředkem v tomto případě nebylo. Posledním opravným prostředkem byl tedy rozsudek Městského soudu v Praze a tak lhůta šedesáti dnů, jak je výše uvedeno, nebyla dodržena.

V této souvislosti lze pro úplnost konstatovat, že stěžovatel nemohl mít úspěch se svou stížností ani z věcných důvodů, když argumentoval tím, že bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu ve smyslu a násl. d a podle y ČR. V odůvodnění své stížnosti stěžovatel vesměs opakoval jen argumentaci uplatněnou v průběhu soudního řízení, se kterou se soudy vypořádaly. Ústavní soud však není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, jeho činnost není zaměřena na eventuální porušení běžných práv fyzických a právnických osob. Ústavní soud je

2

soudním orgánem ochrany ústavnosti a zjišťuje, zda v řízení před obecnými soudy nebyly porušeny ústavní procesní principy, zejména tzv. právo na spravedlivý proces.

Jestliže se namítá porušení d, pak je si třeba z obecného pohledu uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z d, jakož i z úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Není ani úkolem Ústavního soudu napravovat situaci, kdy stěžovatel v řízení neunesl důkazní břemeno.

Z průběhu řízení vyplynulo, že stěžovatel měl možnost uplatnit svá práva a pokud soudy rozhodly jinak než si představoval, neznamená to, že tato rozhodnutí byla nesprávná.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením podle , o Ústavním soudu, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. května 1998 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu