Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 303/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem v právní věci stěžovatelek A.C. a L.K., obou zastoupených advokátem JUDr. I.H., o návrhu ústavní stížnosti proti rozhodnutí Ústředního pozemkového úřadu Ministerstva zemědělství ČR ze dne 11. 6. 1997, čj. 2550/1996-3153 a rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu - Okresního úřadu v K.H. ze dne 24. 6. 1996, čj. PÚ/ /346/1996,

t a k t o

Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatelky podaly návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 11. 8. 1997.

Ústavní stížností napadly rozhodnutí ústředního pozemkového úřadu Ministerstva zemědělství ČR ze dne 11. 6. 1997, čj. 2550/1996-3153, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu - Okresního úřadu v K.H. ze dne 24. 6.

1

1996, čj. Pú/346/96, jímž byl návrh stěžovatelek na obnovu řízení, týkající se rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v K.H. ze dne 19. 7. 1994, čj. PÚ/2395/92, zamítnut.

Stěžovatelky podaly návrh na obnovu řízení ve věci restitučního nároku ze dne 27. 5. 1992, čj. 2395/92, na vydání pozemku č. dle PK 298/1 v katastrálním území P. Stěžovatelky však neuplatnily skutečnosti nebo důkazy, které byly nové nebo které mohly mít podstatný vliv na. rozhodnutí a nemohly být v předchozím řízení uplatněny bez zavinění účastníka řízení, a proto Okresní pozemkový úřad v K.H. obnovu řízení dne 24. 6. 1996 nepovolil. Stěžovatelky se proti tomu odvolaly k Ministerstvu zemědělství - Ústřednímu pozemkovému úřadu v P., který napadené rozhodnutí svým rozhodnutím ze dne 11. 6. 1997 potvrdil a odvolání zamítl.

Podstatou předchozího řízení bylo projednávání výše uvedeného restitučního nároku stěžovatelek jednak Okresním úřadem - Okresním pozemkovým úřadem v K.H., jednak Krajským soudem v Praze. V průběhu řízení bylo zjištěno, že přechod pozemku do vlastnictví státu byl proveden v důsledku vládního Ke zmírnění následků křivd byl vydán , který nerozlišoval svou působnost na majetek zemědělský a nezemědělský. Stěžovatelky se mohly úspěšně domáhat restituce podle tohoto zákona. Pokud tak neučinily, jejich nárok zanikl. Uplatňovat stejný nárok podle zákona o půdě neshledaly soudy možným, protože tento důvod až u) zákona o půdě neobsahuje.

Stěžovatelky se domnívají, že rozhodnutími napadenými v ústavní stížnosti byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva a svobody v , , , d a y ČR. Mají za to, že uvedená rozhodnutí je zbavila možnosti zákonného naplnění jejich restitučního nároku a tím i vlastnických práv k

2

pozemku, jehož vydání se domáhaly.

Především je třeba konstatovat, že ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Jeho úkolem jako soudního orgánu ochrany ústavnosti není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejnými zákony, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR.

K námitce stěžovatelek, že byla porušena výše uvedená ústavní práva, je nutno uvést, že , , d mají charakter základních obecných ustanovení, což je patrno i z názvu hlavy první d. Principy obsažené v těchto článcích se vztahují na všechna základní práva a svobody zahrnuté do d a jsou východiskem při jejich výkladu. Porušení těchto článků d proto samostatně napadat nelze, vždy je nutno také uvést konkrétní základní právo nebo svobodu a tomu odpovídající ustanovení d, eventuálně mezinárodního dokumentu, jež mělo být porušeno. Tímto ustanovením je podle stěžovatelek d a y ČR.

Pokud jde o namítané porušení vlastnického práva podle d, je nutno konstatovat, že citované y chrání jen existující, skutečné vlastnické právo, a nikoliv takové, jehož povaha je sporná, což se vztahuje na tento případ.

Pokud jde o namítané porušení y ČR, považuje je Ústavní soud v daném případě za zcela nepřípadné.

3

Ústavní soud však zkoumal, zda napadenými rozhodnutími nebylo porušeno nějaké další ústavně zaručené základní právo. Postupoval-li správní orgán v prvním i druhém případě v souladu s příslušnými ustanoveními ( ), jež upravuje průběh správního řízení a do nichž se promítají principy upravené v d a svůj postup náležitě odůvodnil, Ústavní soud nemohl dojít k závěru, že správní řízení bylo vedeno způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek.

Ústavní soud tedy neshledal porušení procesních ani jiných ústavních práv stěžovatelek, a proto nezbylo než jejich návrh ústavní stížnosti pokládat za zjevně neopodstatněný. Soudce zpravodaj proto návrh ústavní stížnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. května 1998 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu