Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 47/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R., zastoupeného advokátem JUDr. V.C., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 1997, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 7. 5. 1998 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou za podmínek stanovených zákonem ( , , 2, , 2 a 4 ), napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 1997 (ve věci ) a tvrdil, že tímto rozhodnutím obecný soud, jako orgán veřejné moci, "nedodržel základní zásadu zákonnosti", a že v důsledku toho současně porušil jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu ( a 2 d); navrhl proto, aby Ústavní soud svým nálezem ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Odhlédnuto od toho, že převažující část odůvodnění posuzované ústavní stížnosti - stručně shrnuto - je zaměřena do merita věci, v němž stěžovatel spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí, jímž obecný soud dostatečným způsobem "nevyřešil základní otázku, zda mezi stěžovatelem společnosti P., došlo k uzavření smlouvy o prodeji podniku nebo (zda) jednání subjektů k tomuto úkonu směřovalo"; porušení vpředu zmíněného ústavně zaručeného základního práva spatřuje v tom, že mu byla "odmítnuta možnost se (před skončením řízení v jednání před obecným soudem) k věci vyjádřit", když "neobstojí právní názor správního soudu, že je (ve svých rozhodnutích) vázán při výkladu právních předpisů pouze normami veřejného práva".

Z důvodů posléze blíže rozvedených pokládá stěžovatel platební výměr FŘ (ze dne 26. března 1996), jímž mu byla stanovena daňová povinnost za nesprávný a žalobu zamítající rozhodnutí obecného soudu, dle něhož "zastřený právní úkon v rámci daňového řízení nemusí obsahovat náležitosti skutečného právního úkonu", za nezákonný; směřuje tedy podstata stěžovatelových námitek proti věcné správnosti jím napadeného rozhodnutí obecného soudu.

Zde však stěžovatel přehlíží, že Ústavní soud ve svých rozhodnutích již dříve a opakovaně vyložil, že mu jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti ( úst. ) nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost či legalitu rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, vydání 1., Praha, 1995) a že jeho ingerence do jurisdikční pravomoci obecných soudů je vázána zvláštními podmínkami (k tomu srov. např.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha, 1994); tyto podmínky - pokud ústavní stížnost směřuje do merita věci - však ve stěžovatelově věci splněny nejsou.

Co do tvrzené neústavnosti řízení před obecným soudem, v němž byl stěžovatel omezen na svém procesním právu na repliku k závěrečnému návrhu (žalovaného) zákonného rozhodnutím předsedkyně senátu (č. l. 15 spisu obecného soudu), ani tato námitka není důvodná; ústavní stížnost je totiž nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva [ ] poskytuje ( ).

2

Jestliže se stěžovatel na svém právu závěrečného vyjádření ( ) cítil opatřením (procesním rozhodnutím) předsedkyně senátu zkrácen, zákon připouští, aby jako ten, kdo s takovým opatřením nesouhlasí, požádal o rozhodnutí senát ( ); protože toto stěžovatel neučinil, nevyčerpal před podáním ústavní stížnosti všechny prostředky, které k ochraně svého práva měl k dispozici a nesplnil tak formální podmínky pro projednání ústavní stížnosti a založil tak překážku její nepřípustnosti.

Z těchto důvodů byla proto posuzovaná ústavní stížnost shledána jednak nepřípustná, jednak zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána jak samotnými důvody v ústavní stížnosti uplatněnými, tak - a to především - ustálenou judikaturou Ústavního soudu, jak příkladmo bylo na ni poukázáno.

O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo proto rozhodnuto odmítavým výrokem

[ ], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 7. května 1998

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu